Předkové dnešních Eskymáků se kolem roku 500 vydali ze severu Sibiře na Aljašku, za dalších 500 let prošli Kanadou na východní pobřeží Ameriky. Nepřišli ale do panenské země bez lidí. Na severu Kanady a na Aljašce žili více než tisíc let lidé z kultury nazývané Dorset. Mnoho o nich nevíme. Snad jen, že byli pravděpodobně indiáni, jejichž zvyky se přizpůsobily životu v drsné ledové krajině. Uměli lovit pomocí oštěpů a také asi jako první vynalezli domy ze sněhu čili známá „eskymácká“ iglú.
Bez psů a luků
Lidé kultury Dorset nechovali psy. Náklady proto převáželi na malých ručních saních, které si sami táhli. Neznali luky a také ještě nevynalezli vrták. Ze zvířecích zubů a kostí vyráběli maličké sošky, snad šlo o talismany, možná o ozdoby na šaty a nelze ani vyloučit, že sloužily jako magické předměty při lovu kořisti. Oblékali se jinak než eskymáci. Muži i ženy nosili bundy bez kapuc, místo kterých měli vysoké límce.
Zdá se, že ve válčení tak dobří jako ve výrobě sošek nebyli. Zato předkové Eskymáků to uměli výborně. Vyzbrojeni lukem a šípy a zoceleni válkami na Sibiři si dorsetskými indiány hravě poradili.
Dál na východ
Když předkové Eskymáků získali celou oblast severní Kanady a Aljašky jen pro sebe – to bylo okolo roku 1000 – pokračovali v cestě dále na východ. Za dvě stě až tři sta let dorazili do Grónska. Ani tady nebyli první. Na ostrově v té době už stály osady Vikingů, kteří sem přišli koncem 10. století z Islandu.
Jestliže o záhadných lidech kultury Dorset mnoho nevíme, tak o seveřanech žijících v několika osadách na jihozápadním cípu Grónska víme skoro všechno. Existují písemné doklady, kroniky i ústní legendy. Jediné, co bývá považováno za záhadu je, proč Vikingové z Grónska zmizeli.
Zelený ostrov
Seveřané se na ostrově objevili v roce 982, tehdy jeho pobřeží prozkoumala loď Erika Rudého. Ten, když se pak vrátil domů na Island, zobrazil novou zemi v růžových barvách jako vhodnou pro život. Je i autorem jména Groenland, tedy v překladu Zelená země. Faktem, je, že v té době vládlo několik století trvající teplé období, takže možná ani nelhal tolik, jak by se to dnes mohlo zdát.
Nakonec Erik zlákal asi sedm set osadníků a jako jejich velitel se s nimi roku 985 (nebo 986) vydal na „zelený ostrov“. Část lodí se potopila, další zase větry zahnaly zpět na Island, ale zbytek seveřanů se v Grónsku pevně usadil. Navzdory tvrdým podmínkám připlouvali další kolonisté. Za pár desetiletí žily v Grónsku dva až tři tisíce obyvatel.
Zdejší Vikingové podnikali další objevitelské cesty. Jeden z Erikových synů – Leif Eriksson – byl zřejmě prvním Evropanem, který přistál na severovýchodě Ameriky. Podle kronik se kolem roku 1000 vydal prozkoumat pevninu, kterou prý jiní Vikingové na západě spatřili. On a jeho kumpáni pak skutečně přezimovali v zemi, kterou nazvali Vinland – Země vína. Patrně se jednalo o dnešní Newfoundland. Vínem (které nikdo z nich neviděl J) byl nejspíš divoký rybíz či angrešt. Divoká réva totiž roste tak daleko na jihu, že se tam podle všeho nemohli dostat.
Konec dobrých časů
Jenže pak teplé období skončilo, zimy byly stále krutější a léta se krátila. Obilí nestačilo dozrát a nebylo dost potravy pro dobytek. To byla rána. Vikingové byli převážně zemědělci a nedokázali si potravu obstarat jen lovem. Ledovce také zkomplikovaly plavby na domovský Island. Kontakt se „starou vlastí“ se přerušil. Osadníci začali strádat a pomalu vymírat.
Ještě horší však bylo, že od západu přišli do Grónska vetřelci – Eskymáci. Ti v té době (kolem roku 1300) už ovládli všechna území, kde dříve žili dorsetští lovci, od nichž přejali některé způsoby lovu a zřejmě také nápad stavět sněhová iglú.
O tom, že na vymizení lidí kultury Dorset mají předkové Eskymáků hlavní podíl, asi nikdo nepochybuje. Ale zvládli vyhubit i odolné Vikingy? Dnes se stále častěji připouští, že ano. Seveřané odtržení od svých soukmenovců, trpěli nedostatkem železa i dřeva. Jejich výrobky proto nebyly o nic lepší než věci, které měli Eskymáci k dispozici. To se týká i zbraní.
Je tak dost možné, že eskymácké luky učinily konec nejen záhadné dorsetské kultuře ale i jednomu z největších dobrodružství, které jsme my Evropané podnikli – snaze Vikingů kolonizovat nehostinné Grónsko.
