Janin příběh: Temná stránka osidlování Ameriky | Ábíčko.cz

Janin příběh: Temná stránka osidlování Ameriky

Janin příběh: Temná stránka osidlování Ameriky
Sdílej
 
Hlad je téměř připravil o rozum. Snědli už úplně všechno: koně, psy, dokonce krysy a hady. Pak zbývalo jen jedno místo, kde mohli najít potravu. Hřbitov.


 

Janin příběh: Když nebylo jídlo, došlo na lidi

Janin příběh: Když nebylo jídlo, došlo na lidi

 

 

Mladá anglická dívka Jane zemřela v pouhých čtrnácti letech. A nejspíš by se na ni navždy zapomnělo, kdyby se kdosi nerozhodl k zoufalému činu. Kanibalismu.

Vlastně ani nevíme, jak se ve skutečnosti jmenovala. Možná Elizabeth nebo Anna. Jméno Jane jí dali vědci, kteří její kosti po více jak čtyřech staletích objevili a vyčetli z nich velkou část Janina příběhu.

Jane míří do Ameriky

První skupina britských osadníků připlula do oblasti budoucího Jamestownu v květnu roku 1607. Nejdříve měli pocit, že objevili ráj na zemi. Rozhodli se proto, že na tomto příjemném místě založí osadu. Jenže pak přišlo úmorné léto. Nikdo nemohl tušit, že připluli v době, kdy Ameriku sužovalo nejhorší sucho za posledních osm set let. Následovala krutá zima. Ze stovky prvních osadníků přežilo do jara osmatřicet.

Jane dorazila z Anglie do Jamestownu o dva roky později, v srpnu 1609. Plavba byla strastiplná, hurikán rozehnal flotilu a část lodí zmizela v oceánu. Bohužel mezi nimi byla zrovna ta, která vezla kolonistům zásoby. Zesláblí a nemocní cestovatelé jen s obtížemi dorazili do cíle, kde je žádné vřelé přijetí nečekalo. Kolonisté byli už tehdy vyhladovělí a zoufale čekali na potraviny. Místo toho připlulo dalších tři sta hladových krků.

Vražedná zima

Indiáni britským osadníkům zpočátku pomáhali. Časem se však jejich nároky zvyšovaly a docházelo ke konfliktům, které nakonec přerostly ve válku s místními kmeny. A do toho se opět blížila zima. Jamestown byl odříznutý od jakékoliv pomoci a úplně bez zásob. Kolonisté, kteří právě dorazili z civilizované Anglie, nebyli na takové podmínky zvyklí. Umírali hladem, zimou a vyčerpáním. Nepřežila ani Jane.

 

 

Vůdce kolonie George Percy popisuje ve svých zápiscích tehdejší zimu jako „dobu hladovění“ a uvádí i případy kanibalismu. Lidé podle něj vykopávali mrtvá těla a jedli je. Až dosud však neexistoval hmatatelný důkaz o jejich počínání.

Znovuvzkříšení

Ten přinesla nebohá Jane. Právě její ostatky se staly přímým důkazem toho, o čem se zatím jen spekulovalo. Archeologové nejprve objevili lidské zuby mezi kostmi koní a psů. Pak našli i neúplnou lidskou lebku a holenní kost, které nesly jasné známky poškození. Lebka je pokrytá vrypy a zářezy, jak se někdo zoufale snažil získat mozek a oddělit maso od kostí. Podle vědců není pochyb, že se Jane po své smrti stala potravou pro ostatní kolonisty.

Na co zemřela, se už přesně nedozvíme. Rozbor zubů a kostí však prozradil leccos z jejího života. S jistotou víme, že Jane pocházela z jižního pobřeží Anglie. Ještě pár měsíců před svou smrtí byla dobře živena, takže musela skutečně přijet až s flotilou v srpnu 1609. Známe i její přibližnou podobu. Vědci digitalizovali části lebky a sestavili z nich trojrozměrný počítačový model, podle kterého rekonstruovali Janinu tvář.

Kdo byl větší divoch

Objev Janina osudu částečně mění pohled na kolonizaci amerického kontinentu. Evropané často ospravedlňovali své kruté zacházení s Indiány právě tím, že se snaží zcivilizovat divochy, kteří se neštítí kanibalismu. Přitom se sami měli od těchto „divochů“ co učit. Minimálně to, jak přežít v americké divočině, aniž by museli konzumovat své mrtvé. Měli bychom však zdůraznit, že události v Jamestownu jsou v celé historii osídlení Ameriky Evropany ojedinělé. Alespoň dokud neobjevíme další Jane, Elizabeth nebo Annu.

 

 

Král z parkoviště

Král z parkoviště

Nemocné mumie: Dávné stopy moderních neduhů

Nemocné mumie: Dávné stopy moderních neduhů

Sluneční kámen: Tajemství vikinských mořeplavců

Sluneční kámen: Tajemství vikinských mořeplavců

Autor

Naďa Reviláková

Klíčová slova:
historie, osidlovani, kanibalismus
 

Články odjinud