Sluneční kámen: Tajemství vikinských mořeplavců

Sluneční kámen: Tajemství vikinských mořeplavců
Sdílej
 
Na přelomu 10. a 11. století Vikingové přepluli Atlantik a objevili Ameriku. Je jasné, že jako mořeplavci museli být nesmírně šikovní a zkušení. Neznali magnetický kompas, ale na moři se přesto neztratili. Mimo jiné i proto, že objevili optické vlastnosti některých krystalů. Tajemstvím vikinských mořeplavců byl sluneční kámen.

 

Doba od konce 8. století do konce 11. století se v evropské historii někdy označuje jako věk Vikingů. Pravděpodobně zaslouženě, protože vedle skandinávských dobyvatel, obchodníků a především mořeplavců vypadá většina obyvatel tehdejší Evropy dost nevýrazně.

Vikingové a jejich ženy: Miláčku, nezajedeme vypálit vesnici?

Vikingové a jejich ženy: Miláčku, nezajedeme vypálit vesnici?

Vikingové objevili Ameriku

Na přelomu 10. a 11. století Vikingové přepluli Atlantik a objevili Ameriku před Kryštofem Kolumbem. Je jasné, že jako mořeplavci museli být nesmírně šikovní a zkušení. Vědce ale dlouhou dobu trápila jedna otázka: jakým způsobem se na moři orientovali?

Na širém oceánu může i malá odchylka kurzu vést k neodvratné záhubě. Vikingové se jistě mohli orientovat podle nebeských těles. V Severním Atlantiku je ale velmi často zataženo a Slunce ani hvězdy nejsou za hradbou mraků vůbec vidět. Řídit se mohli i podle oblačnosti, směru letu migrujících ptáků nebo plavby velryb, ale to je spíš doplňkový způsob navigace.

Vikinská veslice drakkar měla nízký ponor, mohla tak zaplouvat i na pobřežní mělčiny a pronikat do ústí řek •  Profimedia.cz

Hrdina s kamenem

Podle vikinských legend ale existuje ještě jeden způsob. Hrdina Sigurd (Siegfried) v nich dokáže určit polohu Slunce, i když je obloha beznadějně zatažená. Sigurd je sice hrdina, ale tohle není žádná nadpřirozená schopnost – polohu Slunce určuje něčím, čemu říká sluneční kámen. Legendy dlouho zůstaly jen legendami, ale v 60. letech minulého století přišel dánský archeolog Thorkild Ramskou s teorií, že sluneční kámen mohla být krystal, který fungoval jako polarizační kompas.

Tajemství polarizovaného světla

Část slunečního záření se při průchodu atmosférou odráží od molekul plynů a přitom mění své vlastnosti – stává se z něj polarizované světlo. Zjednodušeně se dá říct, že kmitá jen jedním směrem. Běžné nepolarizované světlo naproti tomu kmitá do všech směrů. Lidské oko to nevnímá, ale některá zvířata se podle polarizovaného světla dovedou orientovat.

Mňoukající nájezdníci: Kočky na vikinských lodích

Mňoukající nájezdníci: Kočky na vikinských lodích

To samé zřejmě uměli i Vikingové. Hlavním kandidátem na jejich sluneční kámen je dvojlomný islandský vápenec (kalcit), který se ve Skandinávii vyskytuje celkem hojně. Světlo skrze jeho krystaly prochází po dvou drahách, takže vidíme dva obrazy. Jak budou jasné, závisí právě na polarizovaném světle.

Slunce ve středu kruhů

Slunce vytváří kruhy polarizovaného světla a samo se nachází v jejich středu. Vikingové tedy mohli odhalit jeho přesnou polohu tak, že slunečním kamenem otáčeli tak dlouho, dokud oba obrazy nebyly stejně jasné a kámen se nerozzářil. V tomto směru se pak nacházelo Slunce. Tato technika byla údajně tak úspěšná, že ji od Vikingů převzaly i další námořnické národy.

Zdálo by se, že teorii o tom, že sluneční kámen je islandský vápenec, bude snadné experimentálně ověřit. Stačilo by vzít krystal, který je v mnoha školních sbírkách, a začít skrz něj koukat na oblohu. Kupodivu se vědci tohoto úkolu ujali teprve nedávno.

Pohádková reprezentace útoku vikingů •  iStock

Zanedbatelná chyba

V roce 2005 se na moře vydal tým maďarských a švédských fyziků, který zjistil, že množství polarizovaného světla, které dopadá na povrch Země, je stejné, ať už svítí Slunce, nebo je zataženo. To byl jeden bod pro teorii slunečního kamene. Další mu vydobyli vědci vedení Francouzem Guyem Roparsem, kteří si jeden sluneční kámen vyrobili. Využili přitom krystal kalcitu ze skaliska, které Vikingové podle všeho dobře znali. Pomocí něj určili polohu Slunce při zatažené obloze s překvapivou přesností – chyba se pohybovala kolem 1 %.

Netušená role Vikingů: Obávaní nájezdníci přenášeli nebezpečnou nemoc

Netušená role Vikingů: Obávaní nájezdníci přenášeli nebezpečnou nemoc

Sluneční kámen z 16. století

Některé lidi tento výsledek přesvědčil, jiní stále pochybují. Především proto, že ve vracích vikinských lodí – a těch se pár našlo – archeologové žádný sluneční kámen neobjevili. To platí stále, ale jeden krystal „lodního“ dvojlomného vápence existuje. Pochází z vraku lodi, která se v roce 1592 potopila u ostrova Alderney v Lamanšském průlivu. Potápěče, kteří vrak zkoumali, upoutal hranatý poloprůhledný krystal o velikosti cigaretové krabičky. Spolu s ním našli i pár kružítek, které patřily k námořnickým navigačním pomůckám.

Kvůli dvojlomu islandského vápence vidíme text pod krystalem dvojitě •  Profimedia

Následovníci Vikingů

Zkoumání vzácného nálezu ukázalo, že navzdory staletím stráveným ve vodě si krystal dvojlomného vápence stále uchoval své vlastnosti. Určit s jeho pomocí polohu Slunce je tak podle vědců stále možné. Jeho objev dokládá, že sluneční kámen z vikinských bájí skutečně existoval a dokonce přežil éru Vikingů. V 16. století už oceánům vládli „modernější“ námořníci, kteří dobře znali magnetický kompas. Přesto mezi svými navigačními pomůckami měli i sluneční kámen. 

Kde udělali Vikingové chybu, když osidlovali Grónsko?

Kde udělali Vikingové chybu, když osidlovali Grónsko?

Ledovce tají: Zamrzlí vikingové odhalují staré poklady

Ledovce tají: Zamrzlí vikingové odhalují staré poklady

Tvrdí Eskymáci: Dobytí Aljašky a Grónska

Tvrdí Eskymáci: Dobytí Aljašky a Grónska

 

Články odjinud