Když před 66 miliony lety dopadl do Mexika asteroid Chicxulub, zvedl se takový oblak prachu, že na několik let zastínil Slunce. To zahubilo zelené rostliny (přestala fungovat fotosyntéza) a současně způsobilo ochlazení celé planety. Výsledkem bylo vyhynutí 76 % všech tehdejších živých organismů včetně většiny dinosaurů.
Hadi se záchranili pod zemí
Vymírání se nevyhnulo ani tehdejším hadům. Přesto nevyhynuli všichni. Několik drobných druhů specializovaných na život v podzemí bylo ve svém prostředí uchráněno před přímým působením dopadu asteroidu. K následnému přežití jim pak pomohla skutečnost, že hadi jsou přizpůsobeni vidění za tmy a šera, takže mohli lovit i za zhoršených světelných podmínek, jsou schopni přežívat dlouhá období bez potravy a v chladu snížit svůj metabolismus na minimum.
Několik společných předků
Mezinárodní skupině vědců se nedávno podařilo za pomoci analýzy DNA sestavit rodokmen všech současných hadů. A zjistili, že všichni jsou potomky oněch několika málo podzemních druhů, kteří přežili dopad asteroidu. Tito „prahadi“, kteří se živili hlavně hmyzem a drobnými plazy, dokázali velmi rychle využít uvolněného prostředí a začali se přizpůsobovat novým podmínkám i nové nabídce potravy. V té se začaly objevovat i rychle se rozvíjející skupiny savců a ptáků.
Druhé vymírání
Nově vznikající skupiny hadů ovšem postihlo ještě jedno, i když ne tak masivní vymírání, a to v oligocénu před asi 35 miliony lety. Klimatické změny vedoucí k náhlým obdobím chladu postihly především tzv. studenokrevné živočichy, tedy ty s nestálou tělesnou teplotou, k nimž patří i hadi. V tomto období vyhynuli např. tehdejší silně zploštělí mořští hadi z čeledi Palaeophiidae, ale i mnozí obři ze skupiny vzdáleně příbuzné dnešním hroznýšům, jako byl např. Gigantophis.
Rychlá evoluce
Po tomto druhém vymírání došlo doslova k evoluční explozi. Během několika málo milionů let vzniklo prakticky celé současné bohatství hadích druhů. Chladné období vedlo k tomu, že se řada převážně nočních druhů přeorientovala na denní aktivitu, aby využila teplejší části dne.
Hadi se začali šířit po celém světě, dnes obývají s výjimkou Antarktidy všechny kontinenty a na nich téměř všechna prostředí. Stále jsou to predátoři, ale jejich potrava zahrnuje prakticky všechny živočišné skupiny - od nepatrných termitů přes ryby a vejce až po jiné hady či velké kopytníky.
Evoluce a druhy hadů:
Vědci dělí současné hady na několik velkých skupin, které přibližně odpovídají období, v němž se vyvíjeli. V té nejstarší jsou zástupci hadů, kteří přežili vymírání před 66 miliony lety.
100 milionů let: tito drobní podzemní hadi, jako je slepčík Liotyphlops beui, přežili zánik dinosaurů
66 milionů let: objevil se jeden z nejprimitivnějších současných hadů vinejš červený (Anilius scytale)
60 milionů let: rozvoj velkých škrtičů (mnozí později vyhynuli), mezi nejstarší patří hroznýšovka r. Casarea
55 milionů let: do současnosti přežily dva druhy primitivních předků hroznýšů – duhovci r. Xenopeltis
40 milionů let: jedni z prvních pravých hroznýšovitých hadů jsou hroznýšci rodu Eryx
30 milionů let: objevují se praví hroznýši rodu Boa
20 milionů let: odděluje se skupina krajt včetně rodu Python
15 milionů let: rozvoj většiny současných hadů včetně našich užovek r. Natrix nebo jedovatých kober r. Naja
10 milionů let: k vývojově nejmladším hadům patří zmije, jako je naše zmije obecná (Vipera berus)
7 až -6 milionů let: úplně nejmladší vývojovou skupinou jsou praví chřestýši r. Crotalus
