Vědci, kteří chtějí geneticky modifikovat nějakou buňku – pozměnit její DNA – mohou sáhnout po metodě elektroporace. Využívá elektrické pole, které v buněčné membráně na chviličku vytvoří póry. Těmi se pak dovnitř mohou dostávat kousky DNA s cizími geny.
Předpokládá se, že elektroporace probíhá jen v laboratorních podmínkách. V roce 2013 ale vědci zveřejnili teorii, že k ní může docházet i během přirozených elektrických výbojů při úderech blesku. Ta dosud nebyla experimentálně prokázána. Úvahy o tom, že k elektroporaci dochází i v přírodě, teď ale podpořila studie zcela jiných výbojů – těch, které vydávají jihoameričtí paúhoři.
Elektrický výboj omráčí i koně
V kalných vodách Amazonky a Orinoka žijí hned tři druhy vzájemně si velmi podobných paúhořů. Dravých ryb, které k lovu, orientaci a obraně před predátory využívají elektrický výboj. Jeho napětí dosahuje až 860 V, což je dost na omráčení koně nebo usmrcení člověka. Nebo také na „proděravění“ buněčných membrán.
Vědci z Japonské univerzity Nagoya byli přesvědčeni, že elektrický výboj v říčním prostředí může mít vliv nejen na kořist či predátora, který byl tak pošetilý, že zaútočil na paúhoře, ale i na okolní organismy. Pokud totiž v buňkách vystavených paúhořímu elektrickému výboji dojde k elektroporaci, mohou do nich také proniknout volně plovoucí fragmenty DNA z okolní vody.
Živý zdroj energie
Aby svoji teorii ověřili, pořídili si vědci do laboratoře několik paúhořů elektrických. Během experimentů dali do pokusné nádrže larvy drobných rybek danií pruhovaných společně s roztokem malých kousků DNA, které kódovaly zeleně fluoreskující protein. A přidali k nim zdroj elektrické energie – paúhoře.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
