Pes vznikl asi před 25 tisíci lety zdomácněním dnes již vymřelé genetické linie vlků. Během domestikace u něj došlo ke stejnému jevu jako u většiny domácích zvířat – jeho mozek se oproti vlčímu mozku zmenšil.
Vědci to vysvětlují jednoduše: Zvíře, které žije v lidské péči, a tedy v bezpečnějším prostředí, si vystačí s až o 20 % menším mozkem než jeho předek v divočině. A protože mozek je na spotřebu energie mimořádně náročný orgán, jeho zmenšení je pro domácí zvíře výhodné. U nejlepšího přítele člověka je ale situace komplikovanější.
Dlouhá historie psího rodu
V současnosti známe asi čtyři stovky různých psích plemen, z nich většina vznikla nedávno a nová plemena také stále vznikají. Vedle těchto moderních plemen psů však existují i takzvaná primitivní plemena, která vznikla poměrně záhy po domestikaci psa.
Díky svému rozdílnému stáří, fyzické rozmanitosti a různému určení jsou psi ideální pro výzkum rychlých změn, které mohou probíhat uvnitř jednoho druhu zvířete. Tým švédských a maďarských veterinářů a evolučních biologů zajímal psí mozek. Mají určitá plemena větší mozek než jiná? Je například mozek loveckých psů větší než mozek psů, kteří mají v popisu práce dělat jen mazlíčky a společníky člověka?
Vlci, pejsci a mozky
Určit přesný objem psích mozků vědcům pomohla databáze snímků získaných výpočetní tomografií (CT). Existuje už sedm let a vědci díky ní získali údaje o mozcích 865 psů, kteří reprezentovali celkem 159 psích plemen. Soubor dat pak ještě doplnilo 48 vlků.
Podle výsledků studie, které vědci zveřejnili v časopise Evolution, má s průměrnou tělesnou hmotností 31 kg mozek o objemu 131 cm3. U psa podobné váhové kategorie je mozek asi o třetinu menší – přibližně 100 cm³. Což potvrzuje efekt zmenšování mozku v domestikačním procesu.
Lovec stejně jako mazlík
Nečekané ale bylo, že čím je psí plemeno geneticky vzdálenější svému vlčímu předkovi, tím je jeho mozek větší. Prastará plemena, jako jsou například saňoví psi (kteří ostatně i tvarem svého těla stále připomínají vlka), tak v poměru k tělu mají menší mozky než plemena, která vznikla během posledních dvou století. Je přitom úplně jedno, jaký má pes tvar lebky a jestli byl vyšlechtěn k lovu, hledání lanýžů nebo jen předvádění se na výstavách.
Zřejmě jediným vysvětlením tak je, že moderní psí plemena se rodí do komplexnějšího prostředí – představte si rozdíl mezi arktickou plání a velkoměstem nebo osamělým pastevcem a rodinou žijící na sídlišti – které na jejich mozek klade vyšší nároky. A ten se tak musel zase o trochu zvětšit.
Primitivní psí plemena:
Mezinárodní kynologická federace (FCI) rozděluje veškerá psí plemena do deseti skupin. Primitivní plemena spadají do skupiny číslo pět a dělí se do dalších podskupin:
-
Severští tažní psi (sibiřský husky, malamut)
-
Severští lovečtí psi (lajka, norský losí pes)
-
Severští hlídací a ovčáčtí psi (norský buhund a plemena používaná k pasení sobů)
-
Evropští špicové (německý špic)
-
Asijští špicové a příbuzná plemena (akita-inu, čau-čau)
-
Primitivní plemena (basenji, thajský ridgeback)
Více o psech a dalších nejoblíbenějších zvířatech:
