Vlk obecný je jedna z největších šelem, které v Severní Americe přežily velké vymírání na konci doby ledové před 11 700 lety. Za to, že je nepostihl osud šavlozubých smilodonů nebo pravlků obrovských, vděčí své potravní přizpůsobivosti.
Naznačují to výsledky zkoumání kostí a zubů vlků obecných (Canis lupus), kteří žili před 50 až 26 tisíci lety v kanadském teritoriu Yukon. Dnes je zarostlé lesy a tundrou, v nichž vlci jako svou hlavní kořist loví losy a soby.
V době ledové, kdy Yukon pokrývala step, se ale jejich předkové živili především divokými koňmi – býložravcem, který na konci doby ledové v Severní Americe vyhynul. Vymizení koňské kořisti však vlky nezaskočilo – jednoduše začali jako svou hlavní potravu lovit takové býložravce, kteří dříve tvořili jen malou část jejich jídelníčku.
