Zjistit, kolik jedinců určitého druhu zvířete žije v určité oblasti, lze mnoha způsoby. U menších skrytě žijících druhů živočichů je nejčastější metodou sběr a vyhodnocování stop – a tím nejsou míněny jen otisky tlapek či kopýtek, ale také zbytky potravy, trus nebo zbytky vylínalé srsti. Z těch dvou posledních lze dokonce zjistit genetickou informaci, takže lze rozeznat i jednotlivce a jejich pohlaví. U tak velkých zvířat, jako jsou losi, lze využít i jejich přímé počítání ze vzduchu. Proleťte se s námi vrtulníkem nad zasněženou krajinou, v níž jsou losi doma.
Los příbuzným jelena
Los patří do příbuzenstva jelenů. A stejně jako naši jeleni (či srnci, kteří jsou překvapivě jeho nejbližší příbuzní) své impozantní parohy každoročně před zimou podzim shazuje. Na jaře mu pak začnou růst nové, prokrvené a pokryté kůží a srstí. Na konci léta před začátkem říje jsou parohy plně vyvinuté. Jejich mohutnost závisí na věku zvířete, jeho tělesné kondici a zdraví a také na dostatku kvalitní potravy. Někteří losí býci nosí na hlavách paroží vážící přes 20 kg s rozpětím až 2 m. Parohy jsou výsadou samců a stejně jako u jelenů slouží hlavně k předvádění své síly a soubojům o samice. Viz následující video.
Na dospělého losa si vlci troufnou jen ve velké smečce, mnohem odvážnější jsou, když potkají samici s mládětem. Když je mládě malé a vlků hodně, matka má jen malou šanci, že ho před ze všech stran útočícími šelmami ubrání. Odrostlé mládě schopné následovat matku nejen v běhu, ale dokáže za ní i přeplavat řeku, už má mnohem víc šancí. Tak, jako to z našeho videa, kde vlci nakonec odtáhli s nepořízenou.
Více o losech píšeme v ABC 13/2017
