České jméno vakovlka tasmánského (Thylacinus cynocephalus) není úplně přesné. V té podobě, v jaké ho dnes známe, se na Zemi objevil před 4 miliony lety a osídlil nejen Tasmánii, ale celou Austrálii a Novou Guineu.
Lidé a dingové
Podle různých nálezů a jeskynních maleb žil vakovlk v Austrálii ještě v době, kdy na kontinent přišli první lidé. Pak ale začal mizet. Částečně kvůli lovu, větší vinu však lidé nesou za to, že s sebou přivezli předky dingů, kteří v Austrálii zdivočeli. Dingové jsou pro vakovlka přímým potravním konkurentem, bohužel silnějším a rychlejším. Před 2 tisíci lety už proto vakovlk přežíval jen v Tasmánii, kam se dingo nikdy nedostal.
Vakovlk, nepřítel farmářů
Když přišli na přelomu 18. a 19. století do Austrálie bílí osadníci, žilo v Tasmánii asi 5 tisíc vakovlků. Pro farmáře se okamžitě stali nepřítelem číslo jedna. Přisuzovaly se jim útoky na ovce a vypisovaly se odměny za jejich hlavu. Lidé je zbavili životního prostředí i kořisti, domácí psi mezi ně zavlekli smrtelné nemoci. V roce 1930 byl uloven poslední vakovlk ve volné přírodě, o šest let později uhynul poslední jedinec v zajetí. Za vyhynulého byl oficiálně prohlášen v roce 1982. I když v optimističtější verzi "Pravděpodobně vyhynulý".
Mystické zvíře
Optimismus mohl být oprávněný. Vakovlk byl vždy velice opatrný a na lov vycházel výlučně v noci. I v dobách, kdy ještě žil, nebylo snadné ho spatřit. Bylo tedy možné, že pár jedinců někde skrytě přežilo. Tyto naděje potvrzovaly i ojedinělé zprávy o jeho spatření. Ale nikdo nemohl své pozorování věrohodně doložit. Byla uspořádána řada výprav s cílem vakovlka najít, jednu dokonce vedl sir Edmund Hillary - první člověk, který dobyl Mt. Everest. Ale ani jeho výprava neuspěla.
Daleko od Tasmánie
Jenže vakovlk možná stále neřekl své poslední slovo. Zcela nedávno se totiž znovu "objevil". A to na místě, kde ho nikdo nečekal a nikdo nikdy nehledal. Na opačném konci Austrálie, v severním Qeenslandu, kde údajně před více než 2 tisíci lety vyhynul. Naneštěstí byl spatřen v noci a nebylo možné pořídit fotografie.
Záhada čtyř
Vědci přesto zbystřili pozornost – záhadná zvířata popsali nezávisle na sobě hned dva lidé. A jejich popis se vzácně shodoval. Jedním z pozorovatelů byl navíc zaměstnanec správy Qeenslandského parku, jehož slovům lze věřit. Na vzdálenost asi šesti metrů spatřil v ostrém světle reflektoru hned čtyři pruhovaná zvířata. Podle jeho svědectví se nepodobala žádnému běžnému druhu, který by zde mohl žít.
Akce fotopasti
Mohl to být vakovlk? Anebo jen rodinka zvláštně pruhovaných psů? Zprávy o pozorování podobných zvířat přicházely z této oblasti již dříve, ale to poslední je natolik věrohodné, že vybudilo zoology k akci. V celé oblasti se chytají rozmístit 50 fotopastí. Ty nebudou zbytečné ani v případě, že se do nich vakovlk neuloví (v což samozřejmě doufáme). Vědci díky nim získají přehled o tom, jaké druhy zvířat v této jinak málo probádané oblasti žijí.
Draví vačnatci
Vakovlk byl největším zástupcem dravých vačnatců řádu kunovců (Dasyuromorphia). V něm tvořil samostatnou čeleď s jediným druhem. Do stejného řádu patří drobné hmyzožravé vakomyši několika rodů a vakorejskové rodu Dasycercus a Dasyuroides.
Pruhovanou zmenšeninou vakovlka je asi 25 cm dlouhý ohrožený mravencojed žíhaný (Myrmecobius fasciatus), který se skutečně živí mravenci. Dnes už přežívá na posledních dvou místech na jihu Austrálie. Tečky místo pruhů pak zdobí středně velké kunovce rodu Dasyurus. Členem řádu je i ohrožený ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii), největší dnes žijící dravý vačnatec.
