Nesmrtelný ďábel? 20 let boje se zhoubnou nemocí

Nesmrtelný ďábel? 20 let boje se zhoubnou nemocí
Sdílej
 
Tasmánský ďábel medvědovitý už měl být podle propočtu vědců vyhynulým druhem. Ale není. Něco se změnilo a on stále přežívá.

 

Kosterní nálezy v australských jeskyních vypovídají o tom, že draví vačnatci ďáblové původně žili v celé Austrálii. Pak ale z dosud neznámých důvodů na kontinentu vyhynuli a přežili pouze na ostrově Tasmánii.

Dvakrát hrdlem láhve

Nedávné genetické studie přinesly zajímavý poznatek: Ďáblové mají extrémně nízkou genetickou rozmanitost. Celá tasmánská populace musela vzejít jen z několika mála zvířat. Znamená to, že ďáblové se v minulosti ocitli na pokraji vyhynutí, takzvaně prošli hrdlem láhve. Podle vědců k tomu došlo dokonce dvakrát. Poprvé před asi 20 tisíci lety, což odpovídá vrcholu posledního zalednění. Podruhé před 2–4 tisíci lety, kdy také došlo k významným klimatickým výkyvům. V obou případech to s sebou přineslo suché podnebí a s tím související úbytek kořisti a zhoršené podmínky pro rozmnožování ďáblů.

Opuštěné mládě ďábla je nutné dokrmovat náhražkou mateřského mléka

Nakažlivá rakovina

Nízká genetická rozmanitost zvyšuje stupeň ohrožení, protože druh se obtížněji přizpůsobuje změnám. Když se tedy v roce 1996 v Tasmánii objevila nová smrtelná choroba, zdálo se, že je s ďábly konec. Nemoc je navíc mimořádně zákeřná rakovina tváře, která je nakažlivá a rychle se šíří. Přenáší se rakovinnými buňkami. Protože jsou si všichni ďáblové blízce příbuzní, nedokáže je imunitní systém vnímat jako cizí a nebezpečné. A pokud je "nevidí", nemůže je zlikvidovat.

Smrtící námluvy

Mezi jednotlivými zvířaty se rakovinné buňky přenášejí kousnutím. Nejčastěji k němu dochází při námluvách, kdy se ďáblové vzájemně kousají do hlavy. Nemoc se proto šířila především mezi dospělými zvířaty, která se často ani nestihla rozmnožit. Během 20 let vyhubila 80-90 % celkové populace. Její rychlý postup vědci nedokázali zastavit. V současné době žijí poslední zdraví jedinci už jen na dvou nevelkých lokalitách na západním pobřeží Tasmánie.

Rvačky a vzájemné kousání jsou běžným komunikačním prvkem ďáblů

Rychlá evoluce

Podle epidemiologických modelů by ďáblové v tuto chvíli neměli existovat - rychlý postup nemoci je už měl vyhubit. Jenže k překvapení vědců k tomu nedošlo. Nevelký počet ďáblů přežil i v oblastech zasažených epidemií. Aby záhadu vyřešili, znovu prozkoumali jejich geny. Čekalo je další překvapení: Geny přeživších ďáblů obsahují dříve neznámou mutaci. Jejich imunitní systém pozměnila tak, že nyní dokáže rakovinné buňky odhalit a zničit. K tak rychlému přizpůsobení na výskyt nemoci obvykle dochází u druhů s vysokou genetickou rozmanitostí. U ďáblů, kteří ji mají naopak mimořádně nízkou, to bylo zcela nečekané.

Zachránili se sami

Zmíněnou "ochrannou" mutaci vědci objevili jen v oblastech zasažených nemocí. V oněch dvou lokalitách, kam rakovina dosud nedorazila, ji ďáblové nemají. Plyne z toho důležitý závěr: Pokusy vysadit do míst, kde nemoc ďábly vyhubila, zdravé jedince z nezasažených oblastí, jsou zbytečné a mohly by dokonce uškodit. Ďáblové se zřejmě zachraňují sami. Je to již potřetí, co se postavili osudu, a vědci doufají, že opět zvítězí.


Ekologická katastrofa

Dvanáctikilový ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii) je největší žijící dravý vačnatec. Jeho vyhynutí by neznamenalo jen ztrátu dalšího živočišného druhu, způsobilo by i ekologickou katastrofu. V oblastech, kde tento vrcholový predátor již vyhynul, začali kaskádovitě vymírat menší vačnatci. Ďáblové jsou totiž přímými konkurenty zavlečených a zdivočelých koček, jejichž populaci silně redukovali. Když zmizeli, mohly se kočky neomezeně šířit a hubit původní tasmánskou faunu.

 

Příběhy vyhynulých zvířat: Vakovlk tasmánský

Příběhy vyhynulých zvířat: Vakovlk tasmánský

ABC TV: LEGO Batman a auťáky z nového filmu!

ABC TV: LEGO Batman a auťáky z nového filmu!

Dávný postrach Austrálie: Hypermasožravec!

Dávný postrach Austrálie: Hypermasožravec!

SwagBot: Robotický honák z Austrálie

SwagBot: Robotický honák z Austrálie

 

Hry