Celá tělesná stavba rosomáka je výsledkem přizpůsobení životu v chladných severských podmínkách. Krátké nohy, krátký krk, robustní tělo a nízká hlava s malými ušními boltci minimalizují povrch těla, z něhož uniká teplo do okolního prostředí. Šetření teplem napomáhá i dlouhá hustá srst.
Na rozdíl od většiny kunovitých šelem je rosomák podobně jako medvěd ploskochodec – našlapuje na celé chodidlo (není jediný, ploskochodci jsou třeba i jezevci), což mu usnadňuje pohyb v hlubokém sněhu. Uživit se v podmínkách severské až arktické přírody není vůbec snadné, není divu, že rosomáci potřebují k životu obrovské domovské teritorium, to bývá u samců (kteří jsou větší) až 620 km2, u samic, jejichž teritoria se mohou se samčím překrývat, to je asi 200 kilometrů čtverečních.
Najdi svého rosomáka
Pro vědce to znamená značnou nevýhodu, nejenže se rosomáci v přírodě obtížně hledají, ale sledovat je v náročném terénu vysokých hor nebo v nekonečné arktické tundře je skutečně úkol jen pro ty největší otužilce a dobrodruhy. Dnes vědcům hodně pomáhají fotopasti, někdy se podaří nějakého rosomáka odchytit a vybavit ho vysílačkou, při studiu jejich chování a vlastností ale mohou pomoci i od mláděte odchovaní jedinci, kteří si uchovali své přirozené instinkty, ale jsou krotcí a věrně následují svého chovatele. Obtíže výzkumu i hrátky ochočených rosomáků můžete sledovat na následujícím videu.
Mláďata rosomáků se rodí v hlubokém doupěti ukrytém pod sněhovou závějí – tam jsou v bezpečí nejen před nepřízní počasí či šelmami, ale také před zvědavými fotografy a filmaři. A tak krátký videoklip, na němž samice rosomáka vynáší z doupěte ještě bílé potomky a přenáší je na bezpečnější místo, je prvním unikátním snímkem tohoto chování pořízeným ve volné přírodě. Všimněte si, že samice má na krku obojek s vysílačkou, je tedy pod trvalým dohledem vědců, to ale nijak nesnižuje hodnotu těchto záběrů.
