Skupina amerických vědců se letos v lednu zaměřila na sledování mrchožravých ptáků v Utahu. Aby zjistili, jaké druhy se v zimě v prérii objevují a jakým způsobem zpracovávají uhynulá těla velkých kopytníků, rozvezli na pečlivě vybraná místa sedm mrtvých telat. Jejich těla ukotvili ke kůlu a poblíž nainstalovali fotopast.
Ukradené tele
Shánět a rozvážet po prérii mrtvá telata nebylo pro vědce úplně snadné. Dost je proto rozladilo, když už po týdnu zjistili, že jim jednu návnadu někdo ukradl. Podezření padlo na pumu či medvěda, kteří mohli nejsnáze padesátikilové tele odvléct. Nevylučovali ani práci kojotů, ale po žádném z těchto zvířat nenašli v okolí stopy. Zato si všimli, že povrch půdy kolem kůlu je značně přerytý. Snímky z fotopasti pak prozradily pravého viníka. Pro mršinu si přišel jezevec.
Šťastný jezevec
Malá sotva jedenáctikilová šelma nemohla tak velké mrtvé zvíře odtáhnout. Jezevec si ale poradil jinak. Vědci na videozáznamu s úžasem sledovali, jak tele během necelých pěti dnů dokonale pohřbil. Velikost "kořisti" ho nezaskočila, trpělivě ji ze všech stran podhrabával, až celé tele zmizelo pod zemí. Pak se na své zásobárně usadil a – jak se vědcům zdálo, tvářil se vyloženě šťastně. Než svou spižírnu opustil, ještě se 14 dní zdržoval poblíž. Vrátil se k ní až v březnu. Vědci předpokládají, že se tele pod zemí uchovalo podobně, jako kdyby ho jezevec uložil do ledničky.
Zásobárny
Kořist, kterou nespotřebují, si ukrývají i další šelmy, např. medvědi, vlci či pumy. Žádná z nich ji ale není schopna zahrabat - jen ji zaházejí větvemi, listím a zeminou. O jezevcích už bylo známo, že si svou kořist skutečně zahrabávají. Dosud se však vědci domnívali, že jde o zvířata přiměřené velikosti, jako jsou např. drobní hlodavci nebo králíci. Toto bylo první pozorování, při němž jezevec zahrabal zvíře, které bylo mnohem větší než on sám.
Sobecké šelmy
Že nešlo o náhodu, potvrdilo pozorování dalšího jezevce, který si s nadměrnou mršinou poradil stejně. Je tedy velmi pravděpodobné, že jde o běžné chování jezevců, o němž se dosud nevědělo. A protože tito jezevci obývají velkou část severní Ameriky, jsou v prérijních oblastech významným ekologickým činitelem. Velcí uhynulí kopytníci představují důležitý zdroj potravy pro spoustu zvířat – počínaje kondory přes orly, krkavcovité ptáky až po rysy, lišky a kojoty. Ale když mršinu najde jezevec, nic pro ně nezbude, celou si ji přivlastní pro sebe.
Pomocníci farmářů
Toto "sobecké" chování by na druhou mohlo vylepšit pověst jezevců u farmářů. Ti v nich vidí škůdce, kteří jim svými norami znehodnocují půdu a kradou kuřata. Ale pohřbívání mršin velkých kopytníků je naopak pro farmáře přínosem. Zdechliny přitahují do blízkosti farem velké šelmy, pokud je ale jezevci zahrabou, šelmy k farmám nic neláká. Jezevci navíc stačí z povrchu země odstranit na nemoc uhynulé zvíře dřív, než se od něj nakazí zdraví jedinci.
Lovec hadů
Jezevec americký (Taxidea taxus) je lasicovitá šelma příbuzná našemu jezevci lesnímu (Meles meles). Má podobnou stavbu těla, je ale téměř o polovinu menší (průměrně váží 7-9 kg). K hrabání je vybaven mohutnými předními tlapami s až pěticentimetrovými silnými drápy. Loví hlavně drobné zemní hlodavce, které vyhrabává z nor. Živí se ale i plazy, obojživelníky nebo na zemi hnízdícími ptáky. Mimořádný význam má jako lovec jedovatých hadů, především nebezpečných chřestýšů.
