Mezi optoprvky řadíme obecně součástky, které svou konstrukcí a principem činnosti pracují se světelným zářením různé vlnové délky a frekvence. Patří sem například fotorezistory, fotodiody, fototranzistory, fototyristory a optoelektrické vazební členy. Dnes si něco málo řekneme o každé z těchto skupin.
Optoprvky
Mezi optoprvky řadíme obecně součástky, které svou konstrukcí a principem činnosti pracují se světelným zářením různé vlnové délky a frekvence. Patří sem například fotorezistory, fotodiody, fototranzistory, fototyristory a optoelektrické vazební členy. Dnes si něco málo řekneme o každé z těchto skupin.
Fotodiody se liší od fotorezistorů jasným rozlišením vývodů, které je stejné jako u diody polovodičové - anoda a katoda. V praxi se fotodiody dají využít dvěma způsoby. V prvním případě je fotodioda použita v obvodu s napájecím zdrojem a není tedy zdrojem napětí. V druhém případě je fotodioda použita zcela samostatně a zastává funkci vlastního zdroje elektrické energie. Fotodiody stejně jako například fototranzistory vykazují určitou teplotní závislost. Při použití fotodiody prvním způsobem se chová obdobně jako fotorezistor, čím měně světla tím větší je její odpor. S fotodiodami se setkáme převážně v optočlenech, nebo v zařízeních, které pracují v oblasti infračerveného záření, jako jsou například dálková ovládání.
Dalším fotoelektrickým prvkem je fototranzistor, který má stejnou strukturu, jako tranzistor s tím rozdílem, že není řízený proudem tekoucím do báze. Proud mezi kolektorem a emitorem je vyvolán a řízen proudem paprsků dopadajících do oblasti báze. Fototranzitor má většinou průhledné pouzdro velmi malých rozměrů, někdy se také podobá diodě LED. Fototranzistory se například využívají v soumrakových spínačích, protože vykazují mnohem větší citlivost, než fotodioda.
Fototyristor se příliš neliší od tyristoru. Řídící napětí je zde však nahrazeno světelným zářením. Dopadně-li tedy světlo dostatečné intenzity do oblasti prostředního přechodu, fototyristor sepne, stejně jako tyristor po přivedení napětí na jeho řídící elektrodu.
Poslední skupinou jsou optoelektronické vazební členy. Obecně se používají všude tam, kde je potřeba přenést signál mezi dvěma samostatnými obvody, které mají zůstat galvanicky odděleny. Takovýto člen se dá rozdělit na vstupní a výstupní část. Vstup, neboli vysílač je tvořen světelnou diodou, která pracuje v oblasti pod viditelným světlem. Na přijímací straně se většinou vyskytují fotodiody, nebo fototranzistory. Jak vysílač tak i přijímač jsou umístěny v plastovém pouzdru, které odstíní okolní světlo a vytvoří jakési vazební prostředí, ve kterém dochází k infračervenému přenosu.
Příště si něco řekneme o reproduktorech a mikrofonech.
