Hlasuj tady!
Povídala jsem si se dvěma členy teamu – s třináctiletou Lindou Bačovou a třináctiletým Honzou Jírou.
S jakou disciplínou přicházíte do Zlatého oříšku čtenářů časopisu ABC?
Je to konkrétně parkour a freerun, což je vlastně taková filozofie volného pohybu a překonávání překážek.
Překonávání překážek, které vám dává samo město – patníky, zídky, anebo trénujete někde na hřišti, kde si překážky sami tvoříte?
Tak my máme svoje vlastní hřiště, ale trénujeme i venku.
Jak vypadá parkourové hřiště?
Máme na hřišti takové čtverce, aby se dalo skákat z jedný strany na druhou, každej si vezme tu svoji dálku, protože každej doskočí různě daleko a různý jiný překážky. Každej si tam může dělat, co chce, vyjádřit zkrátka ten svůj styl.
A ještě jiné překážky?
Tak třeba šikmá stěna, hrazda, potom nějaký bedny tam máme, paleta atd.
Která z těch překážek je nejobtížnější, které se třeba i bojíte?
Asi ta šikmá zeď.
A jak se překonává?
No třeba obyčejně, že se vyleze nahoru, anebo se od ní dá odrážet na různý salta a různý otáčky.
A jak se dělají ta salta?
To se musíte rozeběhnout proti zdi, dopadnou na ni jednou nohou a tou nohou se odrazíte a ve vzduchu uděláte salto.
Jsou na hřišti nějaké zábrany, nebo dopadáte na beton, asfalt?
My tam máme pod tím hlínu, takže padáme do hlíny.
A už byly nějaké úrazy?
Bohužel Honza měl, ale bylo to z neopatrnosti.
Trénujete i v tělocvičně?
Jasně, tam máme hodně tréninků. Třeba když se trénuje salto, tak se to trénuje s trenérem, oni nás chytnou a otočí nás do toho salta, abychom se nebáli a věděli, jak ho udělat. Po žíněnce se začne trénovat na trávě a pak až třeba v parku.
Máte trenéry?
No máme hlavní trenérku a k ní ještě tři trenéry.
Jak jste se k parkouru dostali?
Honza tam chodil jako první, zkoušel to před školou a mně se to zalíbilo.
Je tam víc kluků nebo holek?
Jasně že kluků.
A jak ty ses k tomu, Honzo dostal?
My jsme začínali s jedním kámošem, pak jsme tam přivedli asi sedm lidí ze třídy, no a pak už jsme pořád skákali před školou. Vždycky hned jak skončilo vyučování, tak jsme šli skákat. Měli jsme tam takový pískoviště, skákali jsme tam přes plot a tak. Pak jsem si o tom zjistil víc, že je to i v Říčanech a bylo to.
Existují v tomto sportu nějaké závody, zápasy, měříte si někde síly?
Existují spíš takový akce, kde nejde o to, kdo to vyhraje, ale kde si ty známý lidi a ty, které to zajímá, ukážou, co umí, nový triky. Aby si i zatrénovali.
Co všechno patří do volného životního stylu?
Tak muziku si každej pustí takovou, jaká se mu k tomu skákání líbí. A je to o tom, že když člověk jde po ulici, rozhlíží se a už vidí, kde by se dalo skákat – skáče prostě všude.
Díky za rozhovor a doufám, že vyhrajete svoji první soutěž – Zlatý oříšek čtenářů časopisu ABC.
