Mourrisone, znáš někoho, kdo to taky zažívá?

Ahoj Mourrisone, já nevím, jak to říct, ale někdy mi přijde, že jsem nějaká divná. Cítím se prostě trochu divně. Když jsem s více lidma, stává se, že se nedokážu ovládat svoje pocity anebo že dělám nevhodné vtipy. Pořád někomu skáču do řeči a otravuji ostatní třeba, i když mi říkají, že je to nevhodné. Nedokážu se zastavit. Před měsícem jsem kvůli tomu odešla i ze skautu, protože mě tam nechtěli. Teď mám zase problém v baletu, protože jsem se se sestrou pohádala a odmítla s ní tancovat. Ale já taková v jádru nejsem, když jsem se svojí nejlepší kamarádkou či s méně lidma, nechovám se tak a jsem úplně jiný člověk. Nevím, proč to dělám, ale jsem zoufalá. Plno lidí si myslí, že jsem jen taková, jakou mě vídávají ve třídě, ale já JSEM PROSTĚ JINÁ, v duchu jsem nešťastná či smutná, ale to mě ještě více popohání k tomu se předvádět. Snažím se to trochu změnit, ale někdy se fakt nedokážu krotit. Mamka to nechápe, jediný kdo to ví, jsi ty a moje nej kamarádka. Jsem zoufalá a nevím co dělat. Pomoz mi a odpověz!!!! Znáš někoho, kdo to zažívá taky??? Je to normální?

Odpověď

Milý anonyme, děkuju ti moc za hodně upřímný dopis, ve kterém trefně popisuješ svoje pocity a emoce. To by dokázal málokdo. Zkusím vzít tvůj dopis po částech. V té první se popisuješ, jako divná a že se neumíš chovat ve větší společnosti. To se hodně stává lidem, kteří si málo věří a trpí malým sebevědomím. Aby svůj stud a malou sebedůvěru schovali, častokrát nenechají druhého domluvit (chtějí reagovat okamžitě), snaží se být vtipní a podobně. A někomu zkrátka větší společnost vyvolává špatné pocity, nedělá mu dobře (má rád soukromí). Svoje chování si uvědomuješ (to je první krůček k úspěchu), takže na něj můžeš myslet. Až zase objeví podobná situace, zaměř se na to, abys druhého nechala domluvit – třeba začni v duchu počítat anebo měj v kapse malé gumové kolečko, které budeš mačkat. Tím se uklidníš. Píšeš také, že jsi v duchu smutná a nešťastná. Zkus se zamyslet a pojmenovat si, co tvůj smutek způsobuje. Jsi nespokojená se svým vzhledem? S kamarády? V rodině? Až to budeš vědět, můžeš se na to zaměřit – změnit účes, začít cvičit, promluvit si s kamarády, s rodiči atd. Každý den si večer vzpomeň na to, co bylo hezké a co se ti povedlo. Věřím, že se brzy všechno změní. Mourrison

Sdílej

21. března 2017

Táta mě mlátí, ve škole se mi posmívají. Řežu se a chci z domova!

Ahoj Mourrisone, prosím pomoc mi, nevím, co mám dělat a nemám nikoho, komu bych se svěřila. Jsem holka, 12 let a kluci si ze mě furt dělají srandu asi tak rok nebo dva, někdy mají jen hloupé poznámky ale minulý rok po mě i házeli různé papírky s no... ne moc milým textem nebo se sešli a posmívali se mi za moje kresby (a to i kluci, který jsem nikdy neviděla). Snažila jsem se to říct tátovi (matku nemám), ale ten mi jen řekl, že dokud mě nemlátí, tak že je to v pořádku, a že to jen přeháním. Letos to začala „řešit" učitelka ale v podstatě i řekla, je to má vina, a že si za to můžu sama. Jeden den jsem to už nedala a zhroutila jsem se na záchodech, o čem se pak učitelka dozvěděla, a tak trochu zmírnila a byla víc milá, ale i když mě donutila jít příští den do školy s tím, že dostanou 2 z chování atd, tak se jen museli neupřímně „omluvit" před třídou, ale to to jen zhoršilo. Doma to není o moc lepší, žijeme v 1 domě, ale máme to tu rozdělený na 3 byty, v jednom bydlí strýc a na vrchním patře spím já, ve 3. otec společně s takovou zlou ženskou, s kterou má styk a která tu bydlí 2 roky zadarmo. U táty funguje vše v pořádku, ale nám (já + strýc) tu nejde teplá voda, topení, zásuvky, strop je taky celkem v háji a praskají nám tu zdi, já musím spát na posteli, která je rozbitá a bolí mě z toho záda. Táta se vždy opije nebo zhulí a pak mě nadává, vyhazuje tu jeho ženskou z domu, nebo mě začne mlátit, jednou se to zvrtlo, ji vyhodil a do mě začal kopat, tak mě řekla, ať přes můj mobil zavolám policii a říkala mi, co jim říct. Obrátila to proti mně, aby mě dostala z domu, zamkl se u nich (jen on) na 3 dny a já jsem musela lízt oknem pro svačinu do školy nebo jen jídlo pro nás či pro její make-up. Nezvládám to, tohle se děje pořád. Ve škole se mi začaly smát i holky, a kdyby to skončilo jen u slov. Jsem beznadějná, nejradši bych utekla z domu a ztratila se, abych nemusela za spolužákama. Hroutím se a někdy, když musím jít do školy, tak si vymýšlím, že je mi špatně, abych tam nemusela, chodím v hodině tak často na záchod, protože to ve třídě nezvládám (a taky se tam řežu), až že se mě začala učitelka ptát, jestli nemám problémy s močákem, jak jsem zmínila, řežu si ruce a všem, kdo se ptá, tak říkám, že mě poškrábala kočka, doma si toho nikdo nevšiml. Přemýšlím, jak snadné by to bylo, kdybych tu už nebyla, nemusela bych nic řešit a možná by si i uvědomili, že mě mají rádi, no jsem asi jen naivní, haha. Prostě jen chci pryč. Řežu se, už jen proto, že nemám nic dělat a taky mě to trochu baví – lidi se někdy aspoň trochu zajímají. Prosím o jakoukoliv radu či pomoc. Děkuji

Mám sen 100 000 odběratelů na YouTube, ale rodiče mají jiné nároky

Ahoj Mourrisone. Měl jsem sen, že na YouTube dosáhnu 100 000 odběratelů a že v budoucnu budu pilot dopravního letadla, ale rodiče oba studovali VŠ, táta ČVUT a máma práva, a proto mají, co se týče školy, mají velké nároky. Když jsem přinesl 3 ze školy, tak hned mi říkali kecy, že budu pracovat u pásu v továrně a nebudu mít peníze. Vím, že to myslí dobře, ale já jsem teď demotivovanej se učit a dělat YouTube a prakticky cokoliv. Teď jsem v depresích, že nikdy ničeho nedosáhnou. Prosím, pomoc mi. Vojta, 13

Jak se mám seznámit s holkami? Mám šanci, ale nejde mi to

Ahoj Mourrisone, odpověď na tuto otázku znatelně spěchá, a tak na ni odpověz nejpozději do této neděle večer prosím. Chci se seznámit s dvěma holkami, co chodí o třídu níž. Chodíme do stejného novinového kroužku a máme šanci se poznat. Ale já jsem odjakživa velký stydlín, a tak než jsem je dokázal oslovit, uběhl měsíc a půl. Ale dnes jsem to dokázal konečně. Nicméně to nedopadlo dle mých představ. Měl jsem nějaký plán, o čem se s nimi budu bavit, ale skončil jsem jen u toho, že jsme si navzájem řekli, o čem budeme psát a tam to skončilo. Chtěl jsem jim říct, jak se jmenuju a taky jsem si chtěl předat kontakt nějaký, ale vzhledem k okolnostem to nevyšlo. Ty holky byly samy překvapené, že je oslovuji, ale myslím si, že na to čekaly. Nicméně asi už ten prvotní dojem nebyl moc dobrý, protože jsem vždy např. čekal před školou, abych je mohl doprovodit domů, a na poslední chvíli jsem to nezvládl a odešel. A takovýchto situací bylo třeba 5. A nevím, jestli vůbec mají zájem se kamarádit. Pozitivní bylo, že se zasmály jedné věci, co jsem říkal paní učitelce, která řídí noviny. Nicméně pak jsem nevyužil příležitosti pokračovat v rozhovoru (učitelka něco vysvětlovala, ale neposlouchali všichni a mohl jsem pokračovat) a ony pak rychle odešly. A já počítal s tím, že si předáme kontakty a ony se pak se mnou budou samy od sebe chtít kamarádit. Ale tím, že jsme si skoro nic neřekli, tak nevím, jak pokračovat. Jak dál pokračovat v navazování vztahů, tak, aby to nevypadalo hloupě. Takže kdyby tě cokoliv napadlo, tak mi to prosím napiš. Sorry za tak dlouhou zprávu, ale potřeboval jsem se vyjádřit, abys plně pochopil tuto situaci. Já chodím do druháku a ony do prváku. Díky moc Lukáš

Archív