Odpověď

Milý anonyme, děkuju ti moc za hodně upřímný dopis, ve kterém trefně popisuješ svoje pocity a emoce. To by dokázal málokdo. Zkusím vzít tvůj dopis po částech. V té první se popisuješ, jako divná a že se neumíš chovat ve větší společnosti. To se hodně stává lidem, kteří si málo věří a trpí malým sebevědomím. Aby svůj stud a malou sebedůvěru schovali, častokrát nenechají druhého domluvit (chtějí reagovat okamžitě), snaží se být vtipní a podobně. A někomu zkrátka větší společnost vyvolává špatné pocity, nedělá mu dobře (má rád soukromí). Svoje chování si uvědomuješ (to je první krůček k úspěchu), takže na něj můžeš myslet. Až zase objeví podobná situace, zaměř se na to, abys druhého nechala domluvit – třeba začni v duchu počítat anebo měj v kapse malé gumové kolečko, které budeš mačkat. Tím se uklidníš. Píšeš také, že jsi v duchu smutná a nešťastná. Zkus se zamyslet a pojmenovat si, co tvůj smutek způsobuje. Jsi nespokojená se svým vzhledem? S kamarády? V rodině? Až to budeš vědět, můžeš se na to zaměřit – změnit účes, začít cvičit, promluvit si s kamarády, s rodiči atd. Každý den si večer vzpomeň na to, co bylo hezké a co se ti povedlo. Věřím, že se brzy všechno změní. Mourrison