Po dlouhá desetiletí neměli vorvani příliš dobrou pověst. Zasloužil se o to spisovatel Herman Melville se svou slavnou Bílou velrybou. Jeho Moby Dick, obrovský bílý vorvaní samec, rozbíjel lodě a zabíjel lidi. Spisovatele zřejmě inspiroval jeden z nejznámějších doložených případů, kdy vorvaň skutečně zaútočil na loď. V roce 1820 rozbil obrovský vorvaní samec velrybářskou loď Essex a z 21 členné posádky se zachránilo jen osm mužů. Nutno dodat, že se to stalo až poté, co velrybáři zranili několik jedinců v jeho skupině harpunami. Podle dobových zápisků se napadení vorvani dali na útěk, ale tento samec se obrátil proti svým pronásledovatelům.
Život v hlubinách
Strach z vorvaňů nepochybně umocňovala i jejich velikost a obrovské zuby. A také to, že o nich lidé věděli jen velmi málo. Znali vlastně jen mrtvá zvířata a chování zraněných vorvaňů pronásledovaných lovci. Většinu života (až 90 % svého času) totiž tito obrovští příbuzní delfínů tráví v hlubinách moří a k hladině se vyplouvají jen nadechnout. Teprve v posledních desetiletích se situace začíná měnit. Pomáhá nejen moderní technika, ale také skutečnost, že mnohem větší zisk než lov dnes přinášejí do přímořských států turisté, kteří přijíždějí vorvaně (a další velké kytovce) pozorovat.
Celé téma si přečteš v ABC 3/2012, které je v prodeji od 31. ledna 2012.
