Pekelná mise: Parker Solar Probe

Pekelná mise: Parker Solar Probe
Sdílej
 
Vstříc samotnému peklu. Do míst, kam se ještě žádná sonda nikdy neodvážila. Parker Solar Probe mine Slunce v 7krát bližší vzdálenosti, než do jaké se dostaly sondy před ní.

 

Na americkém Mysu Canaveral se už od loňského léta sestavuje jedna z nejsilnějších raket: Delta IV Heavy na začátku srpna vynese do vesmíru sondu Parker Solar Probe, která se během následujících šesti let bude postupně víc a víc přibližovat ke Slunci.

Sonda na obletu Slunce

Podle plánů NASA by měla Parker Solar Probe odstartovat mezi 31. červencem a 19. srpnem 2018. Po svém startu se vydá na velmi protáhlou oběžnou dráhu okolo Slunce. Při prvním průletu mine Slunce ve vzdálenosti 25 milionů kilometrů. Postupně se bude dostávat blíž, k čemuž jí pomůže i sedm průletů okolo Venuše. Vědecké přístroje budou v plném nasazení vždy jen několik dní před a po průletu. Poté začne sonda odesílat získaná data zpět na Zemi a připravovat se na další průlet. Do roku 2024 proběhne podobných průletů 24. Pak začne „horká fáze“. Před Vánocemi roku sonda 2024 prosviští okolo Slunce ve vzdálenosti jen 6 milionů kilometrů. Další těsné průlety nastanou v březnu a v červnu roku 2025.

Obří kamera objevila 11 zbytků galaxií, které pozřela Mléčná dráha

Obří kamera objevila 11 zbytků galaxií, které pozřela Mléčná dráha

Pekelně extrémní podmínky

Během průletů okolo Slunce čekají Parker Solar Probe extrémně náročné podmínky: Z chladného kosmického prostoru se vrhne vstříc obrovskému žáru. Sonda je speciálně vybavena, aby náročné podmínky zvládla. Před vysokými teplotami až 1400 stupňů ji ochrání více než 11 cm tlustý štít z uhlíkových kompozitů. Na přelomu roku vědci zavřeli sondu do obří vakuové komory a testovali, zda měnící se teplotní podmínky vydrží. Na palubě bude mít sonda pět vědeckých přístrojů, které se zaměří na výzkum sluneční atmosféry, magnetického pole a proudu nabitých částic, které ze Slunce proudí. 

Během průletů se bude vzdálenost sondy od Slunce postupně zkracovat z 25 na pouhých 6 milionů kilometrů • 

Sluneční koróna

Viditelná část sluneční atmosféry se jmenuje fotosféra a má 600 stupňů. Ještě nad fotosférou je řídká koróna, která přechází do kosmického prostoru. Přestože se koróna nachází dál od slunečního jádra, její teplota je vyšší – až 1,5 milionu stupňů. Korónu můžeme vidět jen speciálním přístrojem, který odstíní sluneční disk, nebo při úplném zatmění Slunce. Sonda Parker Solar Probe se ale na koronu podívá zblízka a pokusí se zjistit další informace o mechanismech, které ji ohřívají.

Sonda Parker ve vakuové komoře • 

Kosmické počasí

Jedním z dalších úkolů Parker Solar Probe je výzkum slunečního větru. Jedná se o proud nabitých částic, který Slunce neustále vyzařuje všemi směry. Sluneční vítr způsobuje v zemské atmosféře krásné polární záře, ale může být i nebezpečný. Zejména velké sluneční erupce mohou ohrozit energetické soustavy na Zemi, družice na oběžné dráze nebo astronauty na Měsíci a při letu na Mars. Parker Solar Probe nám může pomoci lépe předpovídat kosmické počasí, což je soubor všech procesů, které se odehrávají na Slunci a ovlivňují Zemi, její atmosféru i magnetické pole.


Parker Solar Probe

Jméno po živém

Sondy a kosmické dalekohledy jsou častokrát pojmenovány podle významných astronomů – například Hubblův dalekohled, Kepler nebo Newton. Zatím se však sondy pojmenovávaly jen po astronomech – nebožtících. Sonda Parker Solar Probe jako první v historii ponese jméno ještě žijícího vědce. Eugen Parker v roce 1958 publikoval odborný článek, ve kterém pro tok nabitých částic ze Slunce poprvé použil termín sluneční vítr.

Lovec planet Kepler: Nezničitelný dalekohled

Lovec planet Kepler: Nezničitelný dalekohled

Rudá hvězda neandrtálců: Okolo sluneční soustavy prolétají hvězdy

Rudá hvězda neandrtálců: Okolo sluneční soustavy prolétají hvězdy

Lunární základna: Plány na dobytí Měsíce

Lunární základna: Plány na dobytí Měsíce