Bitva u Hradce Králové 1866: Kdo šel proti komu?

Bitva u Hradce Králové 1866: Kdo šel proti komu?
Sdílej
 
Letos uplynulo 150 let od jedné z největších bitev 19. století. Roku 1866 proběhla bitva u Hradce Králové. Proč a jakými zbraněmi se tehdy válčilo?

 

Evropa v 19. století nebyla klidná jako dnes. Císaři, králové a generálové všech zemí soustředili veškerou energii na ovládnutí co největšího území. Ve střední Evropě byla situace nejsložitější. Zatímco na západě si dělila moc Velká Británie, Francie a Španělsko, oblast dnešního Německa a Polska byla rozdrobená mezi desítky malých zemiček.

Německé neshody

Nad německými státy drželo ochrannou ruku Rakouské císařství (jeho součástí bylo i dnešní Česko a také Maďarsko). Rakouští Habsburkové několik staletí platili za nejschopnější vládce střední Evropy, nyní jim ale začínal docházet dech. Naopak moderní a rychle se rozvíjející Pruské království na severu nabíralo na síle. V polovině 19. století bylo připravené dokázat, že je nejsilnějším německým státem. Své síly spojilo s Itálií, která měla zálusk na rakouské území v okolí Benátek, a začal střet velmocí.

Statisíce vojáků

Prusko-rakouská válka netrvala dlouho. Začala v červnu 1866 a za dva měsíce bylo po ní. Zanechala po sobě ale více než 100 000 obětí a poměry ve střední Evropě obrátila naruby. Největší střet se uskutečnil 3. července 1866 u Hradce Králové. Šlo o druhou největší bitvu 19. století v Evropě a rozhodně tu největší na našem území. Proti sobě stanulo více než 400 tisíc vojáků. To je oproti klíčové napoleonské bitvě u Slavkova skoro trojnásobek. Rakouskou armádu vedl polní zbrojmistr Ludwig von Benedek a pruským praporům poroučel sám král Vilém I. Ten také odešel z pole jako vítěz.

Obrat v bitvě

Zpočátku to vypadalo, že v bitvě zvítězí Rakousko. Jeho dělostřelectvo a jízda patřily k nejmodernějším a nejobávanějším v Evropě. Když ale nastoupila pěchota, situace se obrátila. Prusům se dařilo způsobovat ohromné ztráty v rakouských řadách a brzy zlomili morálku celého mužstva. V lesích a vískách kolem Hradce Králové zabili, zranili nebo zajali 44 tisíc mužů – pětkrát více než Rakušané. Často můžete slyšet, že Prusko nakonec bitvu vyhrálo kvůli lepším puškám. Není to tak úplně pravda, ale ani lež.

Předovka nebo jehlovka?

Rakousko používalo předovky Lorenz. To je puška, která se nabíjí zepředu. Nabít takovou předovku bylo děsně pracné. Nejprve jste museli zuby odtrhnout papírovou patronu, střelu podržet v ústech, do hlavně vysypat střelný prach a nakonec pomocí nabijáku do pušky zatlouct střelu. Pak jste vystřelili a všechno zase od začátku! Prusové naopak byli vybavení technologickou novinkou – puškou zvanou jehlovka navrženou puškařem Johannem Dreysem. Pro nabití stačilo zezadu vložit patronu. Voják tak mohl pálit více než dvakrát rychleji. Novinka ale také měla mouchy. Na rozdíl od zastaralé, ale technicky dokonalé předovky Lorenz byla jehlovka Dreyse těžká, měla menší dostřel a nebyla zdaleka tak přesná. Rakouská armáda bohužel nedokázala její slabiny využít. Zvlášť když taktikou velitelů bylo vyřítit se na nepřítele a bojovat zblízka bodáky. Tak šlo bojovat proti starým puškám, těžko ale tahle strategie vzdorovala kadenci jehlovek. K nepříteli nyní vedla cesta skrz hustý déšť kulek a rakouští velitelé to nedokázali pochopit.

Knihomol vítězí!

Za rakouskou porážkou stojí v prvé řadě mizerné vedení a organizace armády. Zatímco Prusko armádu bohatě platilo a kladlo velký důraz na výcvik vojáků i na to, aby je do boje vedli důstojníci vzdělaní ve vojenských strategiích, rakouská armáda procházela krizí. Neustále vázlo zásobování, vojáci za sebou měli jen krátký výcvik a jednotlivé regimenty neuměly spolupracovat. Jejich velitelům navíc chybělo vhodné vzdělání a nedovedli taktizovat. Samotný Benedek byl přesvědčený, že vojákovi je v poli vzdělání jen na obtíž. Důstojníky z akademie nazýval "knihomoly" a ve svém štábu je nestrpěl. Jaké bylo jeho překvapení, když jeho vojska rozdrtili právě tito knihomolové!

Konec slávy Rakouska

Pro Rakousko znamenala prohra ztrátu několika území – ale nejen to. V prvé řadě přišlo o své výsadní postavení mezi německými státy. Uhersko (dnes Maďarsko) si navíc v atmosféře pokoření prosadilo, že chce mít v říši stejné postavení jako Rakušané. Rok nato se země přejmenovala na Rakousko-Uhersko. V Češích, kteří bojovali za rakouské vítězství a nezískali za to žádnou zásluhu, to navíc vzbudilo nechuť a odpor k císařství. Pro Prusko bylo vítězství ve válce naopak první krok k tomu, aby sjednotilo německé státy pod svými křídly. Dnes si válku mezi Prusy a Rakušany připomínáme při každoroční rekonstrukci bitvy. Na fotkách si můžete prohlédnout, jak vypadal střet vojsk při letošní jubilejní rekonstrukci!


Kdo bojoval v prusko-rakouské válce?

Rakouský pěšák

Jak poznat Prusa od Rakušana? Nejsnáze podle pokrývky hlavy. Rakouští pěšáci nosili čepici s kšiltem zvanou čáko, na níž byl pozlacený dvouhlavý orel. Vojáci nosili standardně zepředu nabíjenou pušku Lorenz. Kromě ní nosili tašku na patrony a roznětky.

Rakouský dragoun

Typický představitel lehké jízdy. Dragoun nosil černou koženou přilbu s hřebenem a bojoval šavlí nebo střílel puškou s krátkou hlavní, které se říká karabina. Kromě dragounů patřili k lehké jízdě též huláni a husaři.

Rakouský myslivec

Myslivec nebyl vždy jen tím zeleně oděným pánem na posedu. Za Rakouska byli polní myslivci elitní jednotka zkušených a statečných válečníků, kteří bojovali v první linii, kryli ústup a vedli průzkum. Na hlavě měli čepici zdobenou kohoutím peřím. Namísto předovek s dlouhým dostřelem nosili kulovnice nebo pušky s krátkou hlavní.

Pruský pěšák

Řadový pruský voják nosil na hlavě čepici s bodcem, které se říkalo Pickelhaube. Standardní puškou byla jehlovka Dreyse, k níž nosili dvě tašky na patrony. Celkem u sebe měli 40 nábojů. Na blízko bojovali bodákem umístěným na špici pušky nebo nožem, který nosili za pasem.

Pruský husar

Husaři byli původně maďarští jezdci. V boji byli tak pověstní, že svoje husarské pluky založila i řada jiných armád včetně té pruské. Nosili čepice z vydří kůže, na níž někdy měli symbol lebky se zkříženými hnáty. Tento symbol pak nechvalně proslul za druhé světové války. Přes ramena měli bohatě zdobený kabát. Husaři bojovali šavlemi, pistolí a karabinou.

Pruský kyrysník

Rytíři ještě nevymřeli – alespoň v 19. století. Těžká jízda nosila na hrudi kyrys. To je plátová zbroj chránící trup a záda. Protože ale kulku brnění nezastaví, byly kyrysnické jednotky z rakouské armády vyřazeny. V pruské ale ještě bojovaly, a to buď pistolí, nebo palašem (rovná šavle vhodná k bodání).

Přečtěte si více:

Boxxbike: Jízda na super rychlém elektro kole

Boxxbike: Jízda na super rychlém elektro kole

Legiovlak: Projděte se naší slavnou historií

Legiovlak: Projděte se naší slavnou historií

Plavec s mečem: Tajemství nejrychlejší ryby

Plavec s mečem: Tajemství nejrychlejší ryby

Mořské forty: Kovové příšery u pobřeží Británie

Mořské forty: Kovové příšery u pobřeží Británie

Loupežníci a akční Karel IV.: Otec vlasti se kamarádil i s mečem!

Loupežníci a akční Karel IV.: Otec vlasti se kamarádil i s mečem!

480p 360p 240p

Ábíčko na stopě Velké války ve Francii • Zdroj: ABC

 

Hry