Předešlý svazek Usagiho dobrodružství Souboj v Kitanoji zakončil jednu velkou etapu tohoto populárního komiksu. Stan Sakai si to dobře uvědomoval a následující kniha je tak trochu odpočinková, ale tak trochu i nový začátek. Usagi se opět vydává na cestu po feudálním Japonsku, netíží jej obavy o život mistra ani velké poslání jako byl třeba boj o legendární meč Ostří trav.
Může si zase po dlouhé době vychutnávat svou svobodu a rozjímat v dechberoucích horských průsmycích i malých vesničkách či na sídlech místních lordů a potkávat zajímavé lidi, jako je budhistický mnich Tamago (Vajíčko) se zálibou v čaji… A jeho putování je tentokrát o to uvolněnější, že má po boku svého syna, který jej ovšem považuje jen za „strýčka“.
Prohnaná lištička
Určitá uvolněnost a opuštění osudových tragických příběhů (jakkoliv jen dočasné) je vidět i na zápletkách jednotlivých povídek. Sice se opět dočkáme vypiplaných samurajských soubojů na život a na smrt, ale hodně příběhů je založeno na nějaké vtipné lsti.
Byť třeba s hodně brutální či černohumornou pointou. Sakai využije příležitosti a vrátí do hry několik starých známých: potěší především prohananá lištička Kitsune se svým heslem „holka se o sebe musí umět postarat“. Na své poměry Sakai také hodně často zabrousí do světa nadpřirozena.
Větší a bizarnější
Usagi čelí zakletému lesu plnému duší zrazených válečníků, ve vzpomínkách se vrací ke svému střetnutí s horským skřetem a ve velkém finále se postaví zloduchovi, který dokáže pomocí prokleté kreslící soupravy oživit bájná monstra. V závěrečném příběhu se zároveň opět vrací do Usagiho světa temnota a připravuje se půda pro další velké epické příběhy.
Však je konec knihy v nejlepší tradici zakončení seriálových sezónn, prostě cliffhanger jak vyšitý. Poslední příběh knihy je zdaleka nejepičtějším kouskem Na cestách s Jotarem. I malý „synovec“ dostane pořádnou příležitost se ukázat, všechny drobné detaily do sebe zapadnou a hlavně… větší a bizarnější protivníky Usagi snad ještě nepotkal.
Uvolněná přehlídka
Poslední příběh je na jedné straně nejkrvavější z celé sbírky, ale také nejzábavnější. Sakai si naplno vychutnává jak možnost nakreslit si tradiční mrchy japonského folkloru (třeba obří stonožku s alergií na lidské sliny), tak ty moderní - no čekali byste Godzillu? A vidíte!
Na cestách s Jotarem není tak zásadní kniha, jako byl Souboj v Kitanoji, ani tak precizní jako třeba skvělá Roční období, ale je to uvolněná přehlídka oblíbených figurek a možnost se pořádně vyblbnout, než zase přijde čas na trochu té tragiky. Myslím, že takový díl si zaslouží a vychutná jak autor, tak Usagi a jeho fanoušci.
+ Odlehčenější Usagi, který se místy mění v pyšnou ukázku atrakcí z předchozích dílů.
- Menší míra tragiky a osudovosti a větší nároky na znalosti předešlých dílů.
80%
Usagi Yojimbo: Na cestách s Jotarem
Stan Sakai, 214 str., 249 Kč, Crew 2012
