Mašinky v ABC #4: Jak jsme začínali

Mašinky v ABC #4: Jak jsme začínali
Sdílej
 
V dalším díle našeho putování v mašinkové historii se podíváme na zručné české „zlaté ručičky“. Ty totiž hrály v mnoha případech jednoznačný prim.

 

V oblasti modelářské literatury u nás budoucí železniční modelář tolik nestrádal. Mohl si vybrat hned z několika druhů publikací, které mu nabízely pomocnou ruku. Kromě toho bylo možné nabýt dalších zkušeností v modelářských kroužcích, nejčastěji sdružovaných v Domech pionýrů.

Modeláři mohli vybírat z několika publikací, vedoucích je při stavbě vlastního kolejiště • 

Ale zaměřme se na činnost domácí, na onen úžasný okamžik, kdy se pod stromečkem či u příležitosti narozenin či svátku objevila před modelářským nováčkem nejčastěji krabice, které se dnes říká odborně startset. V případě Československa to byla téměř výhradně nám již známá firma PIKO na všechny možné varianty ve dvou měřítcích (H0 a N), TéTéčka obhospodařovala značka Berliner TT Bahnen. To všechno už nám je z dřívějších dílů našeho seriálu známé.

Krok za krokem

Náhled do sešitu Gleisplanbuch pro velikost H0 – obsahoval na čtyři desítky plánků • 

Většina modelářů šla zpočátku cestou vlastního umu, rad od kamarádů, případně zainteresovala velmi ochotnou hlavu rodiny. Občas to bylo vlastně obráceně, když se tatík vnutil synovi, aby si mohl pohrát. Mašinka, tři vagónky, dvě rovné a osm obloukových kolejí s transformátorem rychle přestaly stačit a začalo se dumat o expanzi. V mnoha případech to v tomto bodě také skončilo. Důvodů bylo několik: od pomíjivého zájmu až k nedostatku prostoru či finančních prostředků, třebaže mašinky zase tolik nestály.

Předchozí díly seriálu Mašinky:

Mašinky v ABC #3: H0 a Ttčka v ČSSR

Mašinky v ABC #3: H0 a Ttčka v ČSSR

Mašinky v ABC #2: Příběh PIKO

Mašinky v ABC #2: Příběh PIKO

Nový seriál: Mašinky v ABC

Nový seriál: Mašinky v ABC

Postav panel, polož koleje

Později PIKO přidávalo (po vzoru jiných firem) i představu finálního ztvárnění kolejiště • 

Nejčastější a nejobvyklejší formou pro budoucí kolejiště byl panel cca 2 x 1 metr, popřípadě podobné varianty. Na něm se vytvořila pseudotrať, mající pochopitelný význam – dítko pak zasedlo k ovládacímu pultíku (pokud ho tam otec vůbec pustil) a mohlo se jezdit. Ač se to někomu nebude líbit, to byl vlastně prazáklad modelové železnice – a my se k tomuto tématu v budoucnu vrátíme. I do této oblasti týkající se umístění kolejiště vstoupilo se svým příspěvkem ABC a nabídlo velmi elegantní alternativu společně s legendární ukázkou kolejiště tehdy malého syna architekta Richarda Vyškovského. Smůla a tiskařský šotek ovšem zaúřadovaly a plánek vyšel nekompletní – musel být po pěti číslech vytištěn znova.

Co a jak aneb železniční literatura

Publikace Modely železnice v terénu nebrala příliš ohled na domácí možnosti • 

Pochopitelně se předpokládalo, že „mašinky“ chytnou drápkem a nejeden majitel vláčků bude chtít ty své vylepšit do všech směrů. V této souvislosti si připomeňme lákavý titul Projekt a stavba modelového kolejiště. Dalším z velice oblíbených počinů byla dvoudílná publikace zabývající se onou nadstavbou na kolejišti. První díl nesl podtitul Stavby a doplňky, druhý se zabýval výlučně krajinou. Vydavatelství NADAS poskytlo modelářům publikaci Modely železnice v terénu, z předchozích ohlédnutí na stránkách ABC už známe malou knížku Moje první železnice.

Malá velká železnice

Série Malá železnice byla ve svém pojetí velmi rozmanitá

Své nezastupitelné místo měla pro železniční nadšence v malých měřítkách série Malá železnice, která nabízela velké množství rozličných sešitů, majících různou tématiku: od plánků kolejišť přes základy i pokročilou elektroinstalaci, rady pro správný provoz až k modelářským předpisům a normám. K tomu lze přičíst i výpomoc východoněmeckých „soudruhů“ – firma PIKO dodávala do ČSSR sešity plánků dokonce v českém jazyce, obdobnou mutaci měly i některé katalogy. Nesmíme ani zcela vyloučit variantu, že se někdo mohl inspirovat i produkty zpoza železné opony, individuální dovoz pochopitelně existoval – sám jsem měl možnost využívat několika katalogů a sešitu plánků.

Hledáme realizované plánky!

Arnold také sázel na celkový náhled hotového panelu • 

Po mnoho let jsem se zajímal o kolejiště a hned několik jsem jich viděl. Nejvíc asi na akci, která, pokud mě paměť neklame, proběhla v roce 1969 v Karlíně. Jako maličký capart s otcem jsem byl u vytržení, co všechno existuje. Pochopitelně jsem v té době nemohl rozpoznat, co je domácí práce a co běžná produkce, ale pochopil jsem, že modelová železnice přitahuje plno lidí. Postupem času jsem zjišťoval, jak se autoři domácích kolejišť vyrovnávají s různými nástrahami a dodnes lituji toho, že jsem nezachytil tehdejší výtvory. Ale co se dalo dělat – digitální fotoaparáty či mobilní telefony se objevily až o dvě desítky let později.

PIKO vydávalo plánky kolejišť v různých jazykových mutacích, rovněž v češtině… • 

Bylo by zajímavé zjistit, zda se někdo inspiroval mnohými plánky, které u nás v době předrevoluční vyšly. Nebylo jich zrovna málo, i když na druhou stranu je potřeba připustit, že dost lidí se buď nechtělo svazovat předdefinovanou záležitostí nebo prostě nebylo dost místa na její realizaci. Možná se nějaký pamětník najde a představí nám – třeba jen z dochovaných fotografií – domácí výtvor zhotovený na bázi letitého plánku. Byla by to milá připomínka dávno minulých dob železničního modelářství. Napište nám do komentářů nebo na mail abc@cncenter.cz.

Přečtěte si také:

Návrat parního vozu Komarek na koleje

Návrat parního vozu Komarek na koleje

Vojenská technika: Legionářský vlak Orlík

Vojenská technika: Legionářský vlak Orlík

Velký přelet: Letadlo na silnici

Velký přelet: Letadlo na silnici

Největší dravec u nás: Orel mořský

Největší dravec u nás: Orel mořský

 

Hry