V Rezervaci Dja ve společné expozici s opičkami talapoiny severními přišlo na svět mládě osináka afrického – bodlinatého obyvatele pralesů s chřestícím ocasem. Vůbec první mládě tohoto zdánlivě nenápadného hlodavce narozené v Zoo Praha je tou nejlepší odměnou chovatelům za jejich péči a úsilí. Podělte se s nimi o tuto radost a poodhalte část tajemného života osináků.
První pár osináků afrických přišel do Zoo Praha už v roce 2007, ale prvního mláděte se chovatelé dočkali až letos. Předcházelo tomu několik výměn samců i samic v průběhu let, než se podařilo sestavit vhodný pár. Současný samec do pražské zoo přicestoval letos v lednu a jeho spojování se samicí, která zde žije třetím rokem, vyvolávalo očekávání i nejistotu.
Před samotným pářením si totiž osináci musí vytvořit vzájemné pouto. Je to nezbytné, protože samice bývají vůči neznámým samcům agresivní a brání se páření tím, že naježují ostny.
Nečekané narození mláděte v Zoo Praha
Spojení současného páru proběhlo dobře a dalo pražskému chovu osináků novou naději na první rozmnožení tohoto zvláštního hlodavce. Březost samice je na tak malé hlodavce neobvykle dlouhá – trvá 100 až 120 dní a na samici prakticky není vidět.
Mládě, které se narodilo 1. června, tak bylo očekávaným i nečekaným překvapením zároveň. Jako všechna mláďata osináků bylo již plně vyvinuté – mělo otevřené oči, prořezané zuby a tělo pokryté srstí a měkkými zárodky ostnů. O úspěšném odchovu je ale zatím předčasné hovořit, nicméně vše je na dobré cestě, mládě je čilé, pomalu roste a již začalo ochutnávat potravu dospělých.
Osinák africký:
Příbuzný dikobrazů s pichlavým brněním
Osináci afričtí (Atherurus africanus) obývají deštné pralesy a galeriové lesy západní a střední Afriky, od Guineje až po Keňu a Tanzanii. Jejich nejvýraznějším znakem, který prozrazuje jejich příbuznost s dikobrazy, jsou ostny. Na většině těla jsou měkké, připomínají spíš štětiny. Zato na zadní části těla, kterou zvíře nastavuje při obraně, jsou ostny tvrdé, ostré a až devět centimetrů dlouhé.
Chřestící ocas jako obrana před predátory
Naprosto jedinečný však je osinákův ocas zakončený trsem dutých štětin. Pokud se osinák cítí ohrožen, začne ocasem rychle třást. Jak na sebe duté štětiny narážejí a vibrují, vydávají charakteristický chřestivý nebo šustivý zvuk.
Chřestění často doprovázejí další zastrašující prvky, jako je dupání nohama nebo naježení ostnů na hřbetě, čímž zvíře opticky zdvojnásobí svou velikost. Pokud nic z toho nezabere, osinák se k útočníkovi natočí zády a provede prudký výpad vzad nebo do boku, při kterém směřuje své ostré ostny proti nepříteli. Ostny, které se zabodnou do těla útočníka, se při kontaktu uvolní a zůstanou pevně vězet v těle nepřítele.
Noční život osináků v afrických pralesích
V přírodě žijí osináci v rodinných skupinách čítajících obvykle šest až osm jedinců, které tvoří chovný pár a potomci z několika vrhů. Aktivní jsou především v noci, kdy se vydávají za potravou sestávající ze spadaných plodů, kůry, kořenů a listů rostlin, ale občas nepohrdnou ani mršinou nebo žížalami.
Pro místní obyvatele v Gabonu, Nigérii či Kongu představují vyhledávanou pochoutku a na tržnicích patří mezi nejčastěji prodávané druhy tzv. „bushmeatu“. Přesto dosud nepatří k ohroženým druhům, v červeném seznamu IUCN jsou vedeni jako druh málo dotčený.
