Rozkvetlá voda

Sdílej
 
"Áron pozdvihl hůl a před očima faraona a jeho služebníků udeřil do vody v Nilu a všechna voda Nilu se proměnila v krev. Ryby v Nilu lekly, Nil začal páchnout a Egypťané nemohli vodu z Nilu pít. A krev byla v celé egyptské zemi."

"Áron pozdvihl hůl a před očima faraona a jeho služebníků udeřil do vody v Nilu a všechna voda Nilu se proměnila v krev. Ryby v Nilu lekly, Nil začal páchnout a Egypťané nemohli vodu z Nilu pít. A krev byla v celé egyptské zemi."
Zkažení vod, jedna z egyptských ran, o nichž se zmiňuje kniha Exodus (součást Starého zákona), má zřejmě reálný základ. Biblickým jazykem popsaná událost mohla být ve skutečnosti ekologickým jevem - prudkým namnožením rudě zbarvené sinice Planktothrix rubescens . Starozákonní

Foto
(zdánlivá) přeměna vody v krev i řada podobných událostí zaznamenaných kronikáři má společné viníky - sinice. Zdaleka se však nejedná pouze o problém minulosti. Naopak. V současné době dochází u nás i ve světě k hromadnému výskytu sinic stále častěji. Možná i vám se stalo, že jste se museli vzdát koupání, protože voda připomínala žumpu nějakého obzvlášť nepořádného vodníka.

POTVŮRKY VODNÍHO KVĚTU

Až uslyšíte v televizi nebo si přečtete v novinách, že se někde přemnožily jedovaté řasy, vězte, že je to informace nepřesná. Sinice totiž mezi řasy nepatří. A nejde jen o puntičkářství podivínských biologů, snažících se systém organismů co nejvíce zkomplikovat. Kdybychom šimpanze zařadili mezi ryby, udělali bychom menší chybu, než kdybychom sinice strčili do společného šuplíku s řasami. Patří mezi bakterie; mezi nimi a řasami leží miliony let evoluce. Jejich buněčná stavba je nesrovnatelně jednodušší, byly tu dávno před vznikem všech vyspělejších organismů. Největší slávu zažily před dvěma miliardami let; v té době Zemi zcela opanovaly.
Jsou to jednobuněčné fotosyntetizující potvůrky. Mnohé druhy tvoří vlákna nebo neuspořádané kolonie, jež mohou být viditelné pouhým okem. Své jméno dostaly podle siné (nezdravě namodralé) barvy řady druhů, mohou však mít i jiné barvy včetně výrazně rudé. Sinice mají něco, co jim řasy mohou jenom závidět: plynové měchýřky uvnitř buněk. Ty jim umožňují udržovat se u hladiny, kde se hromadí ve shlucích připomínajících krupici nebo jemné jehličí. Pro tento jev se vžilo pojmenování vodní květ. Některé druhy vytvářejí vrstvu tak silnou a celistvou, že brání průniku světla a zabraňuje výměně plynů
mezi vodou a ovzduším, což má pro vodní organismy neblahé důsledky.

VLÁDKYNĚ VOD

Pro konkurenční boj o prostor a zdroje jsou sinice výborně přizpůsobeny. Proto mohou za příznivých podmínek vodu zcela ovládnout. Zvláště teplé počasí a voda obohacená živinami z odpadních vod a z polí sinicím neobyčejně svědčí.
Schopnost udržet se u hladiny jim umožňuje efektivně využívat sluneční světlo a naopak stínit konkurenčním řasám. Poradí si však i za zhoršených světelných podmínek, navíc jsou schopny přikrmovat se organickými látkami. Mnohé druhy dovedou zpracovávat vzdušný dusík a vytvářet si na horší časy zásoby dalšího důležitého prvku - fosforu. Sinice mohou zvednout pH vody až na 11, což se řasám vůbec nelíbí. Sinice je navíc často "oblažují" uvolňováním látek brzdících jejich růst. Když k tomu připočteme skutečnost, že pro většinu druhů zooplanktonu nejsou sinice příliš stravitelné, pochopíme, proč se mohou ve vodě objevit v tak ohromném množství. A proč je tak těžké proti nim bojovat. Každý zásah (odsátí na živiny bohatých sedimentů, použití chemikálií...) je třeba dobře promyslet, aby nenapáchal víc škody než užitku.

OTRAVNÉ SINICE

Doslova. Právě toxické látky produkované vodním květem představují problém, kvůli němuž o existenci sinic ví široká veřejnost. I živé buňky mohou působit alergické potíže, hlavním nebezpečím jsou však buňky umírající, z nichž se uvolňuje celá řada nebezpečných látek. Poškozují játra, způsobují vyrážky, průjmová onemocnění, bolesti hlavy, nevolnost, svalové křeče, malátnost... Těhotným ženám hrozí potrat, některé látky navíc podporují vznik rakoviny. Jedy vytvářené sinicemi jsou jedovatější než jedy rostlin, hub nebo živočichů, účinnější jsou pouze některé jedy bakteriální. Naštěstí pravděpodobnost požití smrtelně nebezpečné dávky je mnohem nižší než např. u otravy houbami, protože (na rozdíl od slibně vonící smaženice) vodu plnou sinic sotvakdo dobrovolně pozře. Sinice prokazatelně dokážou zabít psa, koně, krávu nebo nosorožce, často se otrávila celá stáda, když pila "rozkvetlou" vodu. Smrt člověka po koupání zatím známa není, zdravotní potíže jsou však běžné. Toxiny působí i při kontaktu s kůží, navíc i dobrý plavec se vody sem tam naloká. Zranitelné jsou hlavně děti a lidé s nemocnými játry či ledvinami.

JEDY V PITNÉ VODĚ

Roku 1979 se sinice namnožily ve vodárenské nádrži na Palmovém ostrově u australského Queenslandu. Lidé si stěžovali na nepříjemný zápach pitné vody. Byla proto použita modrá skalice, která sinice zahubila. Jenomže z mrtvých buněk se uvolnilo velké množství toxinů, 140 dětí muselo být s vážným poškozením jater a dalšími zdravotními problémy hospitalizováno. O devět let později otrávily sinice pitnou vodu z nově vybudované brazilské přehrady Itaparica. Následky byly tragické: 2000 případů průjmových onemocnění, 88 pacientů, většinou dětí, zemřelo. Další neštěstí se stalo v roce 1996 rovněž v Brazílii. Voda obsahující toxiny sinic použitá při dialýze zabila přes padesát pacientů s nemocnými ledvinami.
Takové tragédie jsou poměrně výjimečné. Nebezpečnější je zřejmě dlouhodobé působení malých dávek jedů. V Číně na to zdravotními problémy, zvláště poškozenými játry, doplatily desetitisíce lidí.

A CO V ČESKU?

Kontrola pitné vody je u nás velice pozorná, takže podobné problémy by nastat neměly. Zdravotní komplikace si však můžeme snadno způsobit při neopatrném koupání. V letech 1999 a 2000 převládaly v letních měsících jedovaté sinice v 83 % nádrží v ČR a od té doby se situace nijak nezlepšila. Míra toxicity je srovnatelná s jinými zeměmi, jedovatější sinice mají pouze v Norsku, Holandsku a Kanadě. Takže pozor, vodní květ hrozí nejvíce právě koncem léta!

NEBUĎME NESPRAVEDLIVÍ
Byla by chyba domnívat se, že sinice jsou na světě jen pro zlost. Jako každý organismus i sinice mají v přírodě své nezpochybnitelné místo, a navíc mohou být člověku velmi prospěšné. Schopnost sinic zpracovávat vzdušný dusík se využívá v zemědělství, např. ke zúrodňování rýžových polí. Jejich buňky jsou bohaté na bílkoviny, např. netoxická sinice Spirulina sloužila za potravu Aztékům, lidé v okolí Čadského jezera ji pojídají dodnes. V budoucnu mohou být sinice využity jako přírodní pesticidy a zdroje léků účinných proti rakovině nebo různým virům.

PRAKTICKÉ RADY
* Sledujte aktuální informace o výskytu sinic. Přinášejí je místní rozhlasové stanice, televize a denní tisk.
* Podrobný přehled mají krajské hygienické stanice a jejich územní pracoviště. Kontakty naleznete v telefonním seznamu nebo na www.statnisprava.cz (z nabídky vpravo klikněte na odkaz Hygienické stanice).
* Když už se v "rozkvetlé" vodě vykoupete, nebuďte v ní dlouho a nepolykejte ji.
* Sinice z těla nestírejte (z buněk by se uvolnilo ještě více jedů), co nejrychleji se osprchujte.
* Vyčerpávající informace o vodním květu najdete na www.sinice.cz.

 

Hry