Jeden frajer ze třídy mě šikanuje

Ahoj Moure, mám problém s jedním klukem ze třídy, dělá hrozného frajera, protože je rozmazlenec a z bohatý rodiny, a tak je VIP. Učitelé mu nenadržují, oni poznámku mu daj bez řečí, ale celá třída za ním samozřejmě stojí. Mě votravujou (chápu, že kdybych byl s ním, mluvil bych jinak), ale nejsem. Otravuje ještě pár kluků (nejsou moc silní a tak ho asi nepřepereme), až z toho je šikana a kluci, co jsou s ním, ho v tom podporujou, tak že oběť (NECHCI JMENOVAT) nemůže utéct........ No a nevím co s tím, nebaví mě tomu přihlížet, a tak prosím, domluvu můžu vyloučit a zmlátit ho nelze! Jenom náznak a jsem na zemi, jeho 'bodyguardi' mě roznesou, ještě k tomu má starší kámoše.......... Prosím, poraď. Anonym. Do vzkazu nepíši jméno, protože 'on' taky Ábíčko čte.

Odpověď

Milý anonyme, to, co jsi mi v dopise popsal, není vůbec nic příjemného. A netrápí to asi jenom tebe, ale určitě i tvoje kámoše. Ale jen ty jsi našel odvahu si napsat o radu. Píšeš, že domluva nepomáhá a já v každém případě radím – neprat se. Určitě znáš rčení, že násilí budí zase jen násilí. A málokdy se tím něco vyřeší. Bohužel i mezi dospělými je spousta „hloupých“, kteří si myslí, že když mají peníze a věci, které si ostatní nemohou dovolit, zároveň jim patří i moc. A střet s nimi není vůbec nic příjemného. Nejvíc je můžeme odzbrojit tím, že si jejich vytahování nebudeme všímat a z jejich majetku (v tvém případě oblečení, hraček, mobilů atd.) si tzv. „nesedneme na zadek“. Zkusil ses onoho kluka nevšímat a nereagovat na jeho provokace? Pokud ano a on a jeho kumpáni přesto praktikují psychickou nebo fyzickou šikanu, měl bys o tom promluvit s učitelem nebo školním psychologem. Protože jejich agrese by mohla stoupat. A to by nebylo dobré ani pro tebe, ale ani pro něho. Držím ti palce, tvůj Mourrison.

Sdílej

14. února 2015

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív