Ahoj Mourrisone, potřebuju se s tebou poradit o jedné věci. Je mi 16 let, skoro 17, školu mám 60 km od domova, tudíž kamarády trošku z ruky. Ale když chci za nimi jet, musím mámě říct kam jedu, v kolik se vrátím a podobně. Chápu že má o mě strach, ale když poslouchám kamarády, který prostě vypadnou z baráku a vrátí se, tak se cítím prostě blbě. Může se stát, že se s kamarády trošku zakecám a přijedu později. To pak musím zdůvodňovat. Nebo že chci přespat u kamaráda, taky to je problém... Nedělá mi problém říct kam jedu, ale prostě je tu ten tlak, že se musím vrátit v určitou hodinu a je mi blbé opustit kamarády a říct jim tento "trapný" důvod, přitom jsem pořád na telefonu. Třeba návrat po desáté nepřichází v úvahu. Jako introvert si vážím každé chvilky být s lidmi, které mám rád, ale matka mi to lehce komplikuje. Nikdy nebyl problém, vždy jsem se vrátil, chápu, že má o mě strach, ale vždyť za rok jsem plnoletej. Já ještě nebyl na diskotéce nebo podobných akcích kam mladí chodí... Tohle "držení" doma se podepsalo maximálně tak na nadprůměrných studijních výsledcích, ale pořád by pro mě byla škola prioritní před kamarády. Ale neustálé výslechy, kde jsem byl a co jsem dělal, mě jaksi nebaví. Snad jsem řekl vše, co jsem měl na srdci :) Honza, 16 let