Společnost Radia z amerického státu Colorado chce v příštích letech zcela proměnit svět čisté elektrické energie. A i když to zní možná trochu překvapivě, způsob, jak toho chce dosáhnout, zahrnuje stavbu nového gigantického letadla.
V Radia získali investici na vývoj ve výši asi 2,5 miliardy korun, zaměstnali přední experty se zkušenostmi z firmy Boeing a věří, že právě vítr je klíčem pro řešení zrychlujících se klimatických změn na celé planetě.
Vyrábí se i v Česku
Přeprava komponent pro větrné elektrárny je v současnosti doslova logistickou noční můrou. Své o tom vědí i obyvatelé východočeského města Chrudim. Firma SIAG tu totiž od roku 2000 vyrábí obří ocelové stožáry pro dánskou společnost Vestas, která je největším dodavatelem turbín na světě.
Běžné elektrárny o výšce asi 140 metrů sestávají z pěti dílů tubusu. Každý z nich se musí po výrobě naložit na speciální tahač, kvůli jehož průjezdu je vždy v nočních hodinách zastavena za asistence policie doprava ve městě.
Eiffelova elektrárna
Jenže budoucí turbíny typu GigaWind jsou úplně jiná liga. Jejich celková výška má být téměř stejná jako Eiffelova věž v Paříži a každá lopatka má svou délkou přesahovat newyorskou Sochu Svobody (93 metrů).
Experti spočítali, že stavba menšího množství větších elektráren je celkově až o 30 % efektivnější z pohledu nákladů na jednotku elektrické energie. Čím výše turbína dosáhne, tím lépe chytá vítr, což znamená, že by v budoucnu mělo být nejen možné, ale dokonce i velmi přínosné stavět je v místech, kde se dosud s větrnými elektrárnami nepočítalo. Třeba v amerických či australských pouštích.
Nové největší letadlo
A právě tady přijde vhod projekt superletounu Radia WindRunner. Půjde o největší letadlo, které kdy lidstvo postavilo a vyslalo do nebes. Jeho nákladní kapacita bude 12× větší než Boeing 747, konkrétně jde o 8200 metrů krychlových. Letadlo bude 108 metrů dlouhé a plánované rozpětí křídel činí 80 metrů.
Díky velmi efektivní konstrukci, která má využívat již certifikovaných materiálů a výrobních postupů, by se dovnitř měla vejít lopatka elektrárny o délce až 105 metrů. Tomu se říká skutečně maximální využití prostoru!
Přistání v poušti
Přestože má Radia WindRunner do vzduchu umět dostat až 72 tun nákladu, možná trochu překvapivě nebude potřebovat tak dlouhou runway jako současná největší letadla pro osobní dopravu.
Zatímco pro Airbus A380 je vyžadováno 2900 metrů a pro Boeing 747 dokonce 3050 metrů dráhy, WindRunner si pohodlně vystačí s 1800 metry. A co více: Nemusí ani jít o opravdové letiště! Kvůli nutnosti vykládání elektráren daleko od civilizace se počítá s tím, že letadlo bude umět přistát na improvizované nezpevněné ploše téměř kdekoliv na světě.
Kdy to bude?
Pokud vše půjde podle plánů, mělo by se podařit první letadlo Radia WindRunner postavit a certifikovat pro nákladní provoz do roku 2028. U leteckých projektů jsme ale na zpoždění zvyklí, nevyhýbá se ani těm nejzkušenějším výrobcům jako Airbus, Boeing či Embraer.
Jestli se ale tento majestátní kolos skutečně vznese do nebes, byť třeba o pár let později, zcela to promění celý průmysl spojený s větrnou energií. Ještěže to z Chrudimi nemají na letiště v Pardubicích daleko!
Největší letadla světa:
Používají se k přepravě dílů do letadel, celých raketoplánů nebo jiných nadměrných nákladů.
Airbus Beluga XL
Speciální verze nákladních letadel A300 (Beluga) a A330 (Beluga XL) připomínají běluhu. Vyrobeno bylo celkem 11 kusů, slouží zejména k přepravě dílů mezi jednotlivými továrnami firmy Airbus.
Boeing 747 Dreamlifter
Ani konkurence nemůže usnout na vavřínech, pro přepravu komponent mezi továrnami firmy Boeing je proto využívána výrazně zvýšená varianta letounu 747 zvaná Dreamlifter.
Antonov An-225 Mrija
Muzeum ve Špýru II. - Vrtulník MI-8 a Antonov 22 • Zdroj: ABC
Smutný osud potkal dosud největší transportní letadlo světa Mrija s délkou 84 metrů. Jediný dokončený kus byl totiž zničen v roce 2022 na začátku ruské invaze na Ukrajinu.
Boeing 747 Shuttle Carrier
Dva speciálně upravené letouny Boeing 747 se „střešním nosičem“ sloužily k přepravě raketoplánů po Americe. Jejich poslední lety s raketoplány na zádech mířily do leteckých muzeí.
Mjasiščev VM-T
Svého vesmírného obra měla kdysi i druhá strana „železné opony“. Nedopravoval sice celé raketoplány, využíval se však k přepravě objemných komponent pro program sovětských raketoplánů Buran.
