Z velké lásky jsem si začal ubližovat
Ahoj Mourrisone. Tohle léto jsme byli na dovolené v Michiganu, kde jsem se seznámil s jednou holkou a zjistil jsem, že má stejné zájmy jako já a tak jsme spolu byli pořád venku. No a po těch dvou týdnech co jsem ji znal, jsem se do ní zamiloval a chtěl jsem jí to poslední den říct do očí, ale protože jsem zbabělec, tak jsem tak neučinil. Strašně moc toho lituji a jsem z toho celý pryč. Sice jsme si na sebe dali Facebook, takže jsme pořád v kontaktu, ale to mi vůbec nestačí. Teď když na to myslím, tak jsem tak mimo, že si začnu vykousávat kůži z rukou. Ale bohužel si toho všimla máma a řekla, že mě objedná k psychologovi. Mně se tam vůbec ale vůbec nechce, protože mám kamaráda, který k němu chodí a říká, že to není vůbec nic dobrého. Chci s tím sebepoškozováním přestat, ale nevím jak, protože když to dělám, tak mě to vůbec nebolí a prostě se nemůžu udržet. Co mám dělat?
Odpověď
Milý anonyme, hned v úvodu bych ti chtěl říct, že chodit k psychologovi není vůbec nic zvláštního a neobvyklého. Když tě bolí v krku nebo břicho, také jdeš k lékaři. A teď tě bolí duše. Je ale pravda, že bys měl svému psychologovi důvěřovat. Holky a kluci (ale i dospělí), kteří se sebepoškozují, chtějí fyzickou bolestí přehlušit bolest duševní. Říká se, že duše bolí víc než třeba zlomená ruka. Zažíváš možná první zamilování a to člověk často prožívá velice hluboce. Možná by ses ke své lásce mohl oné dívce přiznat a klidně jí řekni, že jsi dřív neměl odvahu. Pokud tě má taky ráda (je do tebe zamilovaná) – pochopí to. Být tebou, s psychologem bych probral všechno, co tě trápí a tím se vyřeší i tvoje sebepoškozování. Moc ti držím palce a napiš mi, jak všechno dopadlo. Mourrison
