Neodvážila jsem ti napsat dřív, Mourrisone
Ahoj Kláro, moc ti děkuji za upřímný a otevřený dopis. Jsem moc rád, že jsi našla odvahu. Jsi ve věku, kdy začínáš zjišťovat svoji sexuální orientaci. Zatím se přikláníš spíše k holkám, ale ve finále to opravdu ještě nemusí znamenat, že jsi homosexuál. A i kdybys byla, není na tom vůbec nic špatného. Člověk si ji nevybírá, je mu od narození daná a neovlivní, jestli se mu budou líbit ženy nebo muži. Je nesmírně důležité, aby ses přijala taková, jaká jsi. Nic si nevyčítala a nestyděla ses za sebe. Je fajn, že i v naší republice se homosexualita začíná přijímat jako samozřejmost. A teď k tvému druhému dotazu. Je naprosto přirozené, že se vnitřně rozklepeš, dotkne-li se tě holka, která se ti líbí nebo do které jsi tajně zamilovaná. To okamžitě v našem těle začne fungovat chemie, kterou těžko ovlivníme. Otázkou je, jestli i té dotyčné se líbí holky. Pokud „je na kluky“, bude tvoje láska neopětovaná a než se tzv. „odmiluješ“, bude to bolet. Nejsi ale první ani poslední, která prožívá neopětovanou lásku. Je to zkušenost, kterou musíš projít, ale která tě jistě posílí. Pokud se budeš chtít na cokoli zeptat, klidně mi zase napiš. Mourrison