Ta hrobka je snad zakletá. Ani tentokrát se badatelům nedaří do ní kamerou proniknout. Je únor 2026, venku mrzne a v boční kapli kostela Nanebevzetí Panny Marie v cisterciáckém klášteře ve městě Vyšší Brod to není o mnoho lepší.
Neúspěšné „dobývání“ podzemí trvá celý den, a kdo si nevzal opravdu teplé oblečení, má velký problém. Archeologové a další experti stojí nad majestátním náhrobním kamenem z červeného mramoru již poněkolikáté. Tam někde dole by měl být zdobený a na svou dobu nesmírně drahý cínový sarkofág s tělem českého šlechtice, kterým byl Jan Zrinský ze Serynu.
Kdo byl Jan Zrinský a slavný Petr Vok
O pár metrů vedle, přímo v presbytáři kostela, ta samá skupinka vědců objevila v roce 2009 bájnou hrobku Rožmberků a cínový sarkofág samotného Petra Voka. Jan Zrinský (1565 nebo 1566 – 24. 2. 1612) byl Petrovým oblíbencem a synem jeho sestry Evy z Rožmberka. Byl jím také zvolen jako dědic obrovských majetků. I když si jich nestihl moc užít.
Bolesti hlavy a smrt dědice Rožmberků
Petr Vok zemřel v 71 letech šestého listopadu 1611 v Třeboni. Pohřební slavnost začala až 30. ledna následujícího roku. Do hrobky v cisterciáckém klášteře pak byl pochován prvního února 1612.
Jeho synovci Janu Zrinskému bylo tehdy necelých 47 let. Podobně jako o 414 let později, když se skláníme nad jeho hrobkou, byla i tehdy venku třeskutá zima a sníh. Janovi nebylo dobře a opět ho trápily silné bolesti hlavy, se kterými se dlouhodobě léčil. Dobové prameny doslova zmiňují, že na tom nebyl dobře. Pohřeb svého strýce však zařídit musel už jen proto, že byl stanoven jeho dědicem.
Záhadný konec Jana Zrinského ze Serynu
Zda nevlídné počasí přispělo ke Zrinského smrti, nevíme, stejně jako neznáme důvody úporných a opakujících se bolestí hlavy. Mohl to být nádor, nebo třeba zranění z boje. Bez ohledání lebky nebo nějaké dosud neobjevené dobové zprávy to nezjistíme.
Každopádně Jan Zrinský umírá už 23 dní po Vokově pohřbu. Dostává se mu podobné úcty jako Petrovi. Byl přece mocným šlechticem, a tak i on by měl být pochován v cínovém sarkofágu v ceně vesnické usedlosti.
Archeologický výzkum podzemí bez krumpáče
Prozkoumat jakoukoliv hrobku nebo uzavřené historické podzemí není jen tak. Dnes už není možné vzít lopatu a krumpáč a začít kopat. Veškerý archeologický výzkum probíhá pokud možno neinvazivně, tedy bez osobního vstupu do hrobky. Experti proto používají přístroje, které jim bez jediného kopnutí do podlahy napoví, co se v podzemí může skrývat.
Problém je, že to je pouze hrubá nápověda. Georadar, kterým vědci proměří podlahu celé kaple, sice ukazuje, že v místě mohutného mramorového náhrobku je dutina, ale jak je velká a co v ní je, to ani napovědět neumí. Hloubkový detektor kovů pípá stejně jako u sousední Vokovy hrobky. Kovový sarkofág by tedy tam dole mohl být.
Nedobytná hrobka kláštera ve Vyšším Brodě
Badatelé pod vedením geoinformatika Jiřího Šindeláře a specialistky na raný středověk Zuzany Thomové vytipovávají místo, kde bude nejlepší začít průzkumný vrt o šířce jeden centimetr. Nejprve je nutné dočasně odstranit jednu z dlaždic a pečlivě odebrat vzorky z pískového zásypu pod ní. Středověké střepy putují do pytlíku na „důkazy“ k pozdějšímu zkoumání.
Téměř dvoumetrový vrták za slušného rachotu pomalu mizí pod podlahou. „Podle úhlu a hloubky vrtu už musíme být uvnitř hrobky,“ hlásí Jiří Šindelář. Vrták putuje ven, a naopak dovnitř miniaturní teleskopická kamerka. Všichni s obrovským napětím sledují obrazovku notebooku.
Kamera v podzemí a marné pátrání po sarkofágu
Kamera se úzkým vrtem sune dovnitř. Na monitoru to vypadá jako sestup do pekla. Všude jen prach, kusy cihel a sebemenší kamínek bez možnosti srovnání vypadá jako obří skála. Kamera je na konci. Dál to nejde. Koukáme jen na další kamení. Dutina nebo dokonce sarkofág nikde. Jak je to možné? Tady přece něco musí být.
Experti to nevzdávají a těsně nad první vrt to zkouší pod tupějším úhlem znovu. Několikrát je nutné vyměnit vrtací soupravu a probít se skrze kámen nebo cihlu. Opět nic. Kamera vidí jen zdánlivě nekonečnou změť suti. Je snad hrobka zasypaná? Proč o tom z historie nemáme zprávy? A kde je ten obrovský kus kovu, který z podzemí hlásil detektor?
Některá tajemství jsou ukryta skutečně hluboko a až vědci vyhodnotí dosavadní několikaleté a zatím bohužel neúspěšné hledání, vrátí se pro Zrinského sarkofág znovu. Někde tam dole prostě být musí.
Kdo byl Mikuláš Šubič Zrinský:
Zachránce Evropy
Zatímco o Janu Zrinském toho v učebnicích mnoho nenajdete, na jeho tatínka Mikuláše Šubiče Zrinského vzpomínáme dodnes jako na zachránce Evropy před Osmany (Turky). Jako národní hrdina je vzýván jak v Chorvatsku, kde se v roce 1507 (nebo 1508) narodil, tak zejména v Maďarsku, kde v bitvě o vodní hrad Szigetvár padl. Ve ztracené bitvě v září 1566 se mu však podařilo osmanskou armádu oslabit natolik, že na dlouhou dobu zastavil její plánované dobytí Vídně a tím i habsburské monarchie.
