Za přezdívkou „škůdce dětí“ hledejte novináře. Tak totiž označili zločince, který na jaře roku 1914 v Praze a okolí sváděl kluky. Policie zjistila šest případů, kdy neznámý muž odvedl chlapce na opuštěná místa, kde se na nich dopustil sprostého násilí a pak jim vyhrožoval, aby mlčeli. Bránili se mu většinou marně. Jen jeden silnější dvanáctiletý chlapec se v polích za Bohdalcem vyprostil ze zločincova úchopu a utekl do Vršovic.
Oběť, která neunikla: Případ Rudolfa Čápa
13. dubna 1914, Praha – Královské Vinohrady, Tylovo náměstí – Vávrova ulice (dnes Rumunská): Neznámý muž oslovil jedenáctiletého Rudolfa Čápa z Nuslí. Nabídl mu peníze za to, když ho doprovodí a odnese mu balíček na nádraží.
Tehdy nebylo neobvyklé, že se chlapci nechávali na ulici za drobnou odměnu najmout k posluhám, například jako poslíčci nebo nosiči lehčích věcí. Chlapec souhlasil. Neznámý muž poté odehnal skupinu jeho kamarádů a odešel i s Rudolfem Čápem. Od té doby chlapec zmizel.
Série útoků vyděsila Prahu
19. dubna měl štěstí jedenáctiletý hoch z Malé Strany. Odmítl sice nabídku s odnesením balíčku, ale nechal se zlákat na vyvýšeniny u Hlubočep k pozorování vzduchoplavců, soutěžících o Schichtovu cenu. Naštěstí tam přišli i další lidé, zvědaví na průlet balonů, takže pachatel musel utéct.
Poslední zjištěný případ byl z 25. dubna 1914. Pachatel oslovil na Smíchově na nábřeží u Palackého mostu jedenáctiletého Jirku a pod záminkou odnesení balíčku za odměnu ho odvedl až do polí a křovin u Butovic. Zde ho povalil na zem a zacpal mu pusu šátkem. S otřesným zážitkem se školák později svěřil svému učiteli, který zavolal policii.
V té době již policisté v Praze i četníci v okolí po nebezpečném zločinci usilovně pátrali. Vše řídili detektivové IV. bezpečnostního oddělení policejního ředitelství v Praze v Bartolomějské ulici. Posílili hlídky, prověřili osoby v minulosti vyšetřované za útoky na děti a prostřednictvím tisku požádali veřejnost o spolupráci.
Obešli také všechny školy v Praze a okolí a promluvili si s jejich žáky. Varovali je a vyzvali, aby jim ihned oznámili, kdyby je někdo někam lákal.
Predátora prozradila vlastní lest
9. května 1914 se na Smíchově pokusil neznámý muž pod záminkou odnesení balíčku zlákat devítiletého Bedřicha Šustu. Ten souhlasil, ale pak si vzpomněl, jak je policisté ve škole varovali. Přímo na ulici vše oznámil nejbližšímu strážníkovi, který muže zadržel a předvedl na policejní komisařství. V zatčeném muži byl zjištěn sedmadvacetiletý Christo Ftičev, původem z Bulharska.
Klíčovým důkazem se stala rekognice, při níž byl obviněný svědkům předveden ve skupině figurantů obdobného vzhledu. Postupně ho označili za pachatele všichni dotčení chlapci, kteří se mezi sebou neznali. Poznali i jeho další šaty, nalezené při domovní prohlídce v Puchmajerově (dnes Lublaňské) ulici číslo 45, kde Ftičev přebýval.
Soud a trest: Žalář v Praze, kulka v Bulharsku
Přestože Christo Ftičev trestnou činnost tvrdošíjně popíral, 12. prosince 1914 byl na základě důkazů a svědectví odsouzen ke čtyřem letům těžkého žaláře. Trest mohl být daleko přísnější, kdyby se mu podařilo dokázat pravděpodobný únos a vraždu Rudolfa Čápa. Za to mohl dostat i trest smrti. Policistům však chyběl klíčový důkaz – chlapcovo tělo. Ftičev se k jeho vraždě nepřiznal a tak šel do vězení jen na čtyři roky.
Později o jeho vydání požádalo Bulharsko. Tam totiž spáchal ještě více zločinů na dětech a navíc zběhl z armády v době války. Policejní detektiv Zdeněk Bubník v knize Detektiv vzpomíná z roku 1969 uvádí, že Christo Ftičev byl po vydání do Bulharska popraven.
Nevyřešená záhada: Co se stalo?
Zmizelý chlapec Rudolf Čáp nebyl nikdy nalezen. V roce 1940 byl úředně prohlášen za mrtvého. K jeho tragickému případu se v Národním archivu dochovala jen útlá složka úředních listin, v Muzeu Policie pátrací relace v policejním oznamovateli a v Národní knihovně články v dobovém tisku.
