Celá desetiletí se mu neřeklo jinak než magický prsten Petra Voka. Ve skutečnosti však poslednímu z Rožmberků nikdy nepatřil. Před morem chránil jeho bratra Viléma. Badatelé nedávno rozluštili nejen magické formule vyryté do jeho zlaté obroučky, ale i spletitou historii prstenu.
Vytvořili také jeho přesnou virtuální kopii, aby jej mohli vědci a třeba i čtenáři ábíčka zkoumat a obdivovat tak zblízka a podrobně, jak to v reálném světě ani není možné. Stejně podrobnému výzkumu a digitalizaci podrobili i legendární řád zlatého rouna a drahocenný Závišův kříž, taktéž pečlivě střežené v klášteře ve Vyšším Brodě.
Digitalizace rožmberské hrobky: Záhada prstenu a řetězu
Kdyby se o novodobém dění v klášteře točil seriál, možná by vám jeho děj připadal až příliš neuvěřitelný. Přitom se všechno skutečně stalo. Posuďte sami.
V roce 2011 v podzemí kostela skupina vědců objevila legendami opředenou rožmberskou hrobku. Mrtví šlechtici v ní sice neseděli v plné zbroji kolem kulatého stolu, jak pravila jedna z pověstí, zato se v ní ve stejném roce jako by zázrakem objevil zvláštní prsten. Na předchozích kamerových záběrech z krypty přitom prokazatelně nebyl.
Jak se mohl šperk dostat do stovky let neprodyšně uzavřené hrobky? Záhada se záhy vysvětlila. Jedna ze ztrouchnivělých rakví se rozpadla, mrtvé manželce Petra Voka překrásný prsten sklouzl z prstu a vykutálel se ven.
Přesně o deset let později, v zimě 2021, 410 let po smrti Petra Voka našli archeologové v rakvi Vokovy ženy Kateřiny z Ludanic masivní zlatý řetěz, který by však podle dobových zvyklostí v pohřební výbavě vůbec neměl být. Dodnes zůstává záhadou, proč jej někdo do podzemí umístil.
Poklady kláštera ve Vyšším Brodě: Nová záhada Závišova kříže
A to není zdaleka všechno. Kousek od kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde Petr Vok odpočívá s desítkami dalších Rožmberků, je uložena a vystavena jedna z nejvzácnějších klenotnických památek Evropy - Závišův kříž.
Rožmberkové ho získali po popravě Záviše z Falkenštejna (ten ho měl od své ženy královny Kunhuty) a klášteru ho darovali. V současné době jej badatelé zkoumají a už teď avizují odhalení hned několika tajemství. Máme se na co těšit.
Řád zlatého rouna: Vilém z Rožmberka a krádež pokladů roku 1586
V držení opata kláštera jsou také další dva dosud nepříliš medializované předměty - insignie Řádu zlatého rouna a zmíněný magický prsten Petra Voka. Ten do svého plánovaného muzea v Linci chtěl o staletí později zařadit i Adolf Hitler.
A tady 12. března 1586 začíná další bez nadsázky filmový příběh. Víme to přesně, protože onu událost obšírně zapsal do rožmberské kroniky archivář Václav Březan. Toho dne jistý syn třeboňského kuchaře Mertle začal po městě rozdávat „pěkné červené kaménky“ a chlubil se „beránkem aneb rounem zlatým“.
Zloděj byl rychle dopaden a na mučidlech přiznal, že zlato, stříbro, perly a další poklady ukradl přímo v pokojích Viléma z Rožmberka, tedy bratra Petra Voka z Rožmberka.
Rounem byl Vilém dekorován v roce 1585. Insignie, která je nyní ve vlastnictví kláštera však není tím řádem, který Vilém obdržel. Metál totiž jeho majitel nemohl nosit jen tak. Existovala přesná pravidla, kdy a za jakých okolností si jej na oděv smí připnout.
Proto si Vilém, podobně jako další držitelé, nechal ze zlata vyrobit náhradní řád pro každodenní nošení. To je ten, který vidíte na fotografiích. Originál se vždy po smrti majitele vracel zpět kapitule, velmistrovi řádu. Tak se stalo i s Vilémovým řádem, který putoval tehdejšímu velmistrovi řádu Filipu II. Španělskému.
Magický prsten patřil Vilémovi: Jak vědci rozluštili nápis
Zatímco okolo Řádu zlatého rouna se otázky původu nikdy neobjevily, badatelům z týmu geoinformatika Jiřího Šindeláře a dominikánského kněze profesora Efrema Jindráčka nedal spát prsten.
Zajímavé bylo například to, že se oba artefakty během staletí vždy jako by náhodou objevily společně. Dokonce i ve chvíli, kdy klenoty ukradli nacisté. Jak je tedy možné, že rouno patřilo Vilémovi, zatímco prsten Petrovi.
Vědci si navíc všimli, že zatímco jiný dochovaný prsten, který prokazatelně Petru Vokovi patřil, je mohutný, magický prsten se vleze jen na velmi subtilní prst. Nosil jej tedy někdo jiný než Petr Vok?
V dobových archiváliích se pak podařilo objevit záznam z roku 1826, který dokazuje, že stejně jako rouno, tak i prsten patřil Vilémovi z Rožmberka. Dokument dokonce přesně popisuje, co je na obroučce napsáno, respektive jaké verše z bible byly do čtyřikrát obtočené zlaté stuhy vyryty.
Všechno je Vilémovo: Jak vznikl mýtus o Petru Vokovi?
Ještě tedy relativně nedávno bylo zřejmé, a dokonce písemně potvrzené, že rouno i prsten patří Vilémovi. Jenže v historii už to tak často bývá, že informace se časem z nějakého důvodu vytratí. Zatímco rouno i nadále cestovalo mezi různými majiteli s přídomkem „Vilémovo“. Z prstenu se v určitou chvíli z neznámého důvodu stal magický prsten Petra Voka.
Léčivá formule na prstenu: Latinské zaklínadlo proti moru
Na prstenu z ryzího 21–22 karátového zlata jsou vyryty dva verše, dvě magické formule. První část je citát z bible, který se mimo jiné předříkává při Velikonoční mši. Na něj navazuje část Lukášova evangelia. Právě tyto tyto dvě formule fungovaly jako obrana proti nemocem, ba dokonce i proti moru.
Nápis na prstenu je latinsky a přesto, že se jej pokoušeli přeložit mnozí, přesně se to povedlo až nyní profesoru Jindráčkovi. Právě on díky znalosti biblických textů dokázal text z mrtvého jazyka přeložit v kontextu, a tedy i smysluplně.
Překlad latinského zaklínadla proti moru:
Ježíš pro nás strpěl kříž, a když na něm pněl, žíznil,
s hřeby probitýma svatýma rukama, nohama i bokem.
On však prošel jejich středem a bral se dál.
