Když Petr Parléř nebo jeho syn před více než 655 lety vytvářeli sochu svatého Václava, povedla se jim z dnešního pohledu neuvěřitelná věc. Kníže byl v tu dobu už více než 400 let po smrti a sochařům se přesto povedlo dokonale trefit podobu i tvar jeho hlavy.
Jak přesní v Parléřově dílně byli, zjistili s velkým překvapením čeští vědci letos při podrobném porovnání lebky svatého Václava a právě zmíněné sochy. Ve spolupráci s brazilským 3D expertem Cicero Moraesem také digitálně zrekonstruovali Václavovu podobu.
Ostatky svatého Václava a socha v Katedrále sv. Víta v Praze
Ostatky svatého Václava jsou v současnosti uloženy ve svatovítském pokladu. Už Karel IV. nicméně věřil, že skutečně patří našemu nejdůležitějšímu světci a nechal zhotovit zmíněnou sochu, kterou si i dnes můžete na vlastní oči prohlédnout ve Svatováclavské kapli v Katedrále svatého Víta.
Ačkoliv Václav měřil jen něco přes 160 centimetrů, socha je dvoumetrová. Není to však její nadživotní velikost, která desetiletí přitahuje pozornost badatelů.
Jak vznikla 3D rekonstrukce tváře svatého Václava?
Už v osmdesátých letech minulého století si proslulý antropolog Emanuel Vlček všiml, že hlava sochy má téměř dokonale shodné základní rysy, jako jsou kořen nosu, umístění očí, brady a čela právě s Václavovou lebkou.
To by ovšem znamenalo, že v Parléřově dílně v roce 1370 skutečně znali světcovy přesné tělesné proporce nebo dokonce přímo s lebkou pracovali.
Vznikla proto série podrobných fotografií lebky ve speciální standardizované poloze, kterou současní badatelé z mezinárodního brazilko-českého týmu Cicera Moraese a geoinformatika Jiřího Šindeláře použili k vytvoření nového počítačového 3D modelu Václavovy podoby. Je téměř shodný se středověkou sochou.
Vědecká rekonstrukce odhaluje skutečnou podobu zavražděného knížete
Model šedé barvy, který vidíte na okolních obrázcích, odpovídá přesným výpočtům a statistickým údajům. Takto reálně svatý Václav vypadal. Samozřejmě pouze za předpokladu, že lebka skutečně patřila jemu. Bohužel, o jeho tradovaném zavraždění v roce 935 nám ostatky neprozrazují nic. Nenesou ani žádné současnými vědeckými metodami rozpoznatelné známky nemocí.
Předkus jako dědičný znak Přemyslovců?
Barevné obrázky s blonďatými vlasy, upravenými vousy, modrýma očima a celkově nordickým vzhledem odpovídají zjištěním antropologa Jindřicha Matiegka, který lebku a dalších devět dochovaných kostí Václavova těla zkoumal v roce 1911.
Toto je tedy naopak čistě spekulativní podoba našeho patrona. Nicméně díky několika na lebce dochovaným vlasům je jejich světlá barva podložena více než jen předpokládaným nordickým vzhledem.
Nejen odborník si pak povšimne Václavova předkusu horní čelisti, přesněji řečeno jeho zatažené dolní čelisti. Stejnou vadu na kráse měli i jeho babička Ludmila a otec Vratislav I. Je možné, že právě předkus je jedním z dědičných znaků Přemyslovců.
Záhada Parléřovy dílny: Měli sochaři jeho lebku?
Domněnka, že by sochaři v Parléřově dílně při vytváření Václavovy sochy skutečně pracovali s lebkou patrona českého národa, aby dosáhli co nejvěrnější podoby, je diskutabilní. „Přímé doklady o tom nemáme a stěží by mohly existovat. Známe nicméně případy v umění západní Evropy, kdy lze považovat takovou praxi za reálnou,“ vysvětluje historička umění... Milena Bartlová.
Zneužity nacist: Rasistické teorie o původu knížete Václava
Práce s lebkou pro přesné nebo dokonce až kultické Václavovo vyobrazení však má i temně kontroverzní pozadí. Jak varuje profesorka Bartlová, ostatky svatého Václava zneužili už historici umění během druhé světové války.
„Jejich pojetí bylo rasistické. Nápadně úzkou Václavovu hlavu, jež je skutečně patrná jak na Parléřově soše, tak na ostatkové lebce, vykládali jako doklad o nejen árijské, ale dokonce o neslovanské rasové příslušnosti světce.“
