Víte, jaké oči měl váš prapradědeček? Pamatuje si někdo v rodině, jakou barvu vlasů měla prababička? Pravděpodobně ne. Obojí se dá při troše snahy dohledat v dobových záznamech a osobních dokladech. A nejen to, možná najdete i fotografie zachycující přesnou podobu vašich předků.
Představte si ale, že chcete znát tvář nebo dokonce barvu očí a vlasů někoho, kdo umřel už před více než 1000 lety. Do vynálezu fotografie tehdy zbývalo nějakých 826 let a portrétní řemeslo bylo tou dobou zapomenutým uměním.
Dva bratři z rodu Přemyslovců
Vratislava I (888 – 13. února 921) a jeho staršího bratra Spytihněva I (kolem r. 875–915) z přemyslovské dynastie tedy známe pouze ze strohých symbolických maleb zachycujích je jako nejvýznamnější knížata své doby. Spytihněv založil Pražský hrad a Vratislav pak uvnitř jeho hradeb slavnou Baziliku svatého Jiří, kde je i pohřben.
Podobu oběma bratřím vrátili vědci letos. Díky několikaletému antropologickému výzkumu, analýzám DNA a dalším rozborům dokázali zjistit nejen barvu vlasů a očí, ale například i to, že oba bratři měli rádi ryby. Jeden více, druhý méně.
Je to Vratislav? A Spytihněv?
Než však mohli vědci začít oběma bratrům Přemyslovcům vracet tvář, museli si být jistí, že pracují skutečně s jejich lebkami. Není totiž neobvyklé, že se s ostatky během staletí hýbalo, a protože naši předci nebyli vybaveni současnými znalostmi, technikou a metodami, mnohdy se do hrobů dostaly i kosti cizí, ba dokonce i zvířecí.
Naštěstí v případě Vratislava bylo místo pohřbu neporušené a rakev dokonce doplněna listinou stvrzující, že ostatky opravdu patří mladšímu synovi Bořivoje I a kněžny Ludmily (svaté Ludmily).
Oproti tomu Spytihněvův hrob označen nebyl a objevitelé jméno nebožtíka pouze odhadli tím, že postupně vyloučili ostatní možné „nájemce“ hrobu. Až novodobý rozbor DNA, kterou vědci z nalezených kostí odebrali, domněnku z padesátých let minulého století definitivně potvrdil. V bývalém nejstarším pražském kostele Panny Marie skutečně odpočívá Spytihněv I.
Lebka pro 3D tiskárnu
Kosti bylo následně nutné zdigitalizovat. Vědci se tak rozhodli nejen proto, aby předešli možnému poškození historických artefaktů během dalších prací, ale i proto, aby ostatky mohl v budoucnu zkoumat kdokoliv, i když už budou opět dávno uložené do hrobek.
Vznikly i podrobné virtuální 3D modely obou lebek. Fotograf Martin Frouz jednu po druhé pečlivě nasnímal tak, aby na kostech byl vidět každičký šev a úpon. Ze stovek fotografií pak ve specializovaném softwaru vytvořil expert spolku Naše historie 3D model, ne nepodobný tomu, jaký se používá při tisku na 3D tiskárně. Tento však putoval za úplně jiným účelem do Brazílie.
Tvář české historie
Cícero Moraes je brazilský 3D specialista, který podle dodaných podkladů oběma bratrům vrátil podobu. S českými archeology a historiky nespolupracoval poprvé. Právě díky němu jsme už před časem mohli pohlédnout do obličeje svaté Zdislavy z Lemberka nebo české královny Judity Durynské.
Cicero nejprve na model lebky podle velikosti dochovaných svalových úponů nanese příslušnou vrstvu svalové hmoty a pak si vyznačí takzvané antropologické body (landmarky).
Pro tato pevně daná místa na obličeji existuje v odborné literatuře databáze tloušťky měkkých tkání nebo lze tento parametr v daném bodě pro konkrétního jedince dopočítat. Množství tuku a dalších podkožních vrstev se liší podle geografie, etnika, pohlaví, stravy a dalších faktorů. Zjednodušeně řečeno vědec díky těmto bodům ví, jaké měl dotyčný líce, obočí, tváře, bradu apod.
Modré oči a zrzavé vlasy
Potud je Moraesem použitá metoda poměrně přesná. Jaké však měl příslušný člověk vlasy, jaký nosil účes, jakou měl barvu očí nebo třeba zda neměl na tváři jizvu, se z lebky pochopitelně zjistit nedá.
U Spytihněva se však vědcům podařila rozluštit DNA, která jednoznačně ukazuje, že kníže se na svět koukal nezvykle modrýma očima a vlasy měl světlé a nazrzlé. Účes s dlouhými vlasy a plnovous pak bratrům Moraes přiřknul podle dobových vyobrazení a zvyklostí.
Stejně tak honosný knížecí oděv odpovídá tomu, co muži u dvora v 10. a 11. století nosili. Obojí však zůstává pouhou uměleckou licencí autora, protože o skutečné úpravě vlasů, vousů a oblečení bratrů Přemyslovců nevíme nic.
Ryby a proso
Kromě rozboru DNA provedli experti ještě celou řadu dalších výzkumů. Analýza stabilních izotopů uhlíku a dusíku například ukázala, že zatímco Vratislav s oblibou konzumoval sladkovodní ryby, Spytihněv je jedl také, ale přednost dával prosu. To přitom někteří odborníci řadí spíše do jídelníčku obyvatel s výrazně nižším postavením, než měl kníže Spytihněv.
Jak však dodává spoluautor nové studie o přemyslovských ostatcích a vedoucí záchranných výzkumů Jan Frolík: „Domněnka o prosu jako stravě chudých je naše současná představa a vůbec nemusí odpovídat situaci v 10. století.“
Navíc složení stravy obou bratrů určitě ovlivňovaly jejich vlastní chutě a preference. Je tedy možné, že Spytihněv jedl výrazně méně ryb prostě proto, že mu nechutnaly. (ABC)
Metoda archeologů a kriminalistů
Vypadá to jako kouzlo. Na začátku je jen lidská lebka a na konci obličej doslova jako živý. Ve skutečnosti jde o vědeckou metodu, kterou rozpracoval ve čtyřicátých letech minulého století ruský vědec Michail Michajlovič Gerasimov.
Říká se jí forenzní rekonstrukce obličeje a běžně ji používají nejen archeologové, ale zejména kriminalisté, když je například potřeba zrekonstruovat podobu neznámě oběti dávné vraždy.
Praprababička a umělá inteligence
Nastupující trend takzvané umělé inteligence nás neustále překvapuje. Společnost MyHeritage umožňuje s pomocí UI Deep Nostalgia oživit osoby na starých fotografiích. Dělá to jednoduše: Detekuje obličeje a hledá v databázi stovek tisíc filmů lidi s podobnými rysy. Jejich pohyby pak přenese na vaši fotku.
Ztuhlé tváře se náhle uvolní, lidé se usmějí a pohnou drobně hlavou. Vypadá to trochu jako z Harry Pottera, ale je to skutečné. Pakliže máte staré fotky praprababičky, ale třeba i sami sebe, tak to můžete zkusit na adrese myheritage.cz/deep-nostalgia.
