Jindřich Librarius (zvaný též Heinrich Liberal) byl prvním převorem českobudějovického kláštera dominikánů a podle dochovaných legend byl zpovědníkem i důvěrníkem krále Přemysla Otakara II. Právě on měl králi poradit, aby si založením nového kláštera vyprosil od Boha narození vytouženého potomka a dědice, pozdějšího krále Václava II.
Librarius byl každopádně velmi váženou osobou a už za svého života byl považován za blahoslaveného. Zemřel v roce 1281. Z historických pramenů víme, že jeho ostatky by měly být pochovány někde v prostorách zmíněného kostela. Nikdo však dlouho nevěděl, kde přesně by to mělo být. Vše se změnilo až v lednu 2019.
Zpovědník konečně objeven?
Při geofyzikálním průzkumu interiéru kostela, byla v jižní stěně objevena zazděná prostora. Ukrývala malou dřevěnou truhlu s nečitelným nápisem a překrytou papírem. V popředí, kousek za cihlovou zazdívkou, pak vědci díky průzkumné kameře spatřili i malý přeložený papírek. Na první pohled na něm byl čitelný letopočet a název města „Budweis am 19 juli 1893“. Že by Librarius odpočíval právě zde?
Vyjmutí kostí
V červnu 2019 byla schrána s ostatky vyjmuta. Pod vedením archeoložky Zuzany Thomové experti objevili i zcela nečekané dokumenty. Kromě lidských a na první pohled zvířecích kostí se totiž v zapomenuté kapli nacházelo také vydání novin Národní politika z roku 1893 a vázaná kniha básní Z hlubin od Jaroslava Vrchlického.
Okolí kláštera přitom v dané době bylo spíše německé a česky psané materiály zde tedy vědci neočekávali. Německy byl napsán i onen papírek od zedníků, kteří niku naposledy zazdívali.
Tři tajemní mrtví
Když byl letos v lednu dokončen antropologický výzkum nalezených kostí, bylo vědcům jasné nejen to, že nepatří Jindřichu Librariovi, ale že dokonce ani nejsou z jednoho člověka. Část kostry je totiž mužská, část ženská a některé kosti dokonce patří dítěti. A aby to nebylo tak jednoduché, pochází ze 14., 16. a 17. století. Ani jedinou kost vědci nedatovali do století třináctého, kdy Jindřich Librarius žil.
Záhada zůstává
Když naši předci, zřejmě již ve středověku, převorovy ostatky do schrány pietně ukládali, netušili, komu patří. Neměli potřebné antropologické vzdělání ani moderní přístroje, aby při jejich vyzvedávání z původního místa pohřbu dokázali poznat, jakého jsou původu.
Sesbírali tak všechny kosti, které dohromady zhruba daly kompletní kostru člověka. K tomu se jim připletly i některé zvířecí kosti, například z krocana. Místo pohřbu králova zpovědníka tak nadále zůstává záhadou. Je možné, že jeho ostatky skrývá zazděná dutina, kterou vědci odhalili při průzkumu přímo pod gotickou kaplí.
Krocan v kapli
Krocaní kosti se do českobudějovické schránky s lidskými kostmi mohly dostat až v 16. století. Tehdy byli krocani dovezeni z Ameriky a stali se vybranou a drahou pochoutkou na šlechtických dvorech především v Anglii a Francii. Během Librariova života se tedy v Evropě vůbec nevyskytovali.
