O Arnoštovi z Pardubic by se dal natočit dobrodružný velkofilm. Znal se s krály Janem Lucemburským a Karlem IV. a další krále a královny osobně korunoval. Narodil se kolem roku 1305 pravděpodobně ve vesnici Hostinka na Náchodsku.
Jako mladík trávil většinu času v Kladsku, které dnes patří Polsku, a právě tam si přál být i pochován. S Karlem IV. se Arnošt skamarádil při studiu práv v Itálii. Domů se vrátil v roce 1339 a už o čtyři roky později se stal posledním pražským biskupem a v roce 1344 i prvním arcibiskupem.
Diplomat a blízký přítel Karla IV.
Právě jako arcibiskup korunoval Arnošt české krále a královny. Za vlády Karla IV. sloužil v diplomatických službách a podle doložených zpráv vladaře zastupoval v době jeho delší nepřítomnosti. Při svých cestách se seznámil i se spisovatelem a básníkem Francescem Petrarkou, kterého král v roce 1356 pozval do Prahy. Arnošt byl také významným donátorem umění a údajně i šikovným řezbářem.
Průzkum hrobky Arnošta z Pardubic
Loni uplynulo od smrti Arnošta z Pardubic 660 let. Při této příležitosti se vědci z Česka a Polska dohodli, že místo posledního Arnoštova odpočinku v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku pečlivě prozkoumají.
Z dochovaných pramenů bylo zřejmé, že s ostatky se během staletí manipulovalo a v novodobé historii místo arcibiskupova předpokládaného pohřbu dokonce protklo potrubí s inženýrskými sítěmi.
Georadar odhalil dutinu s ostatky arcibiskupa
Experti ze spolku Naše historie začali georadarovým průzkumem místa, kde je zachována mramorová deska s nápisem, „zde leží Arnošt z Pardubic“. Georadar je přístroj, který dokáže nahlédnout pod zem bez jediného kopnutí krumpáčem.
Záznamy přístroje potvrdily rozsáhlou podzemní dutinu a tu následně uviděli i výzkumníci skrze miniaturní průzkumnou kameru. Zahlédli nejen dochovanou kovovou schránu, ale odhalili i porušení statiky východní stěny hrobky a hrozící zavalení celého podzemí. Bylo rozhodnuto ostatky vyzvednout a hrobku opravit.
Archeologové otevřeli schránu s kostmi
Ve čtvrtek 13. listopadu 2025 na místo dorazil český tým pod vedením Jana Frolíka z Univerzity Pardubice, Jiřího Šindeláře, Zuzany Thomové z Jihočeského muzea a antropologa Petra Velemínského z oddělení Antropologie minulých populací Národního muzea. Vedoucím celého výzkumu byl František Šebek z Ústavu historických věd Univerzity Pardubice spolu s experty z Vratislavské univerzity.
Opatrné odkrývání hrobky trvalo takřka celý den. Každý krok musel být pečlivě dokumentován a kontrolován. Nakonec se archeologům podařilo zapečetěnou schránu vyzvednout a o den později i otevřít. Kostí v ní bylo viditelně méně, než se v dospělém lidském těle nalézá.
Chybějící kosti: Záhada Arnoštových ostatků
A tak tu máme zásadní otázku, kde je zbytek těla? Ve středověku bylo běžné, že při přemisťování ostatků docházelo k pomíchání i ztrátě kostí. Známe i případy, kdy se v hrobě konkrétní osoby našly ostatky tří lidí a zvířecí kosti.
Podle dobových záznamů a zbytků barokního relikviáře, který badatelé v hrobce také nalezli, byly Arnoštovy ostatky z hrobky vyjmuty. Zda ovšem byla pro relikviář vyzvednuta pouze nalezená část ostatků a druhá je v dosud neznámém hrobě, nebo zda je za celou záhadou jiný příběh, to nevíme, a jak doplňují badatelé, není vhodné o tom teď spekulovat.
Kruté soudy:
Arnošt z Pardubic a zákaz středověkých ordálů
Jedno ze svých nejdůležitějších rozhodnutí udělal Arnošt v roce 1355. Tehdy zakázal boží soudy neboli ordály a označil je za pohanský zvyk. Byly totiž nesmyslné a pro obviněného (mnohdy nevinného člověka) kruté.
Ordál spočíval například v takzvané zkoušce vodou. Souzený se při ní zavázal do pytle a hodil do vody. Pokud se utopil, byl vinen, pokud ne, byl nevinen. O nic spravedlivější nebyla ani zkouška ohněm. Při ní musel obviněný přejít po žhavém železe nebo rozžhavené železo držet dvěma prsty. Soudci pak ránu obvázali a zapečetili. Pokud se do sedmi dnů uzdravila, byl obviněný uznán nevinným.
