Vydávala jsem se za kluka
Ahoj Mourrisone, už delší dobu se potýkám s jistými nepříjemnostmi a vyústilo to až do situace, kde si sama nevím rady. Momentálně si přijdu více osamělá než kdy předtím, a to hlavně kvůli sobě. Mívala jsem nebo možná se dá i říct mám spoustu kamarádu na internetu, s kterými jsem si bývala blízká, ale je tu pár komplikací, kvůli kterým se cítím strašně. Asi dva roky zpátky jsem se připojila ke komunitě, kde jsem vlastně celou dobu byla jako kdyby někdo jiný, což v této komunitě bylo normální, jelikož lidi často roleplayovali za různé celebrity apod. jenže, možná už tím, že jsem s tímto začala v tak mladém věku, jsem se začala seznamovat s lidmi v této komunitě poněkud více, než to bylo dobré. Netrvalo to ani dlouho a vyměnila jsem si čísla se spoustou mých blízkých kamarádů, avšak byl tu háček. Už od začátku jsem tu ze sebe dělala kluka, tak jako všichni, na tom nebylo nic divného. Ale když jsem se s mnoha lidmi seznámila i za sebe, ne za někoho, koho jsem zrovna roleplayovala, jsem se považovala za muže. Všichni mě v této komunitě měli víc než rádi a byla jsem dost oblíbená, takže netrvalo dlouho a začalo mi to trošku lézt na mozek. Ostříhala jsem si vlasy, kompletně změnila chování a začala si i přezdívat klučičím jménem, chudáci rodiče byli zmatení, ale já nechtěla slyšet žádné poznámky o tom, že jsem dívka. Takhle se to se mnou táhlo asi 1 rok, a byl to asi nejhorší rok mého života. Nejen to, že se cítím špatně, že jsem o tom těmto mým kamarádům lhala, ale znám je už na tolik dlouho, že jim to říct nemůžu, nepřijali by to. Proto jsem se všemi kompletně přestala komunikovat a rozhodla se soustředit na můj reálný život, jelikož jsem do této doby nic takového nezkoušela. Není to o nic lepší, mám dvě dobré kamarádky a mám pocit, že mě zbytek lidí nesnáší. Mám problém s navazováním konverzací, nevím jak, nechci, aby si o mně někdo myslel, že jsem blázen, či že to v hlavě nemám v pořádku. Proto jsem se asi uchýlila k tomu, mít přátele na internetu, ale teď už ani nevím co s nimi. Už jen tento rok a budu moct na střední, myslíš, že tam budu mít šanci najít si nějaké přátele? Mám hrozný strach, že se tomu tak nestane a já zůstanu sama.
Odpověď
Milý anonyme, respektive milá anonymko, možná se budeš divit, ale rozumím ti. Přijmout se taková, jaká opravdu jsem bez výjimek, je někdy a pro někoho nesmírně obtížné. Daleko jednodušší je se vydávat za někoho jiného, zvláště když si ho vysníme. A v dnešním virtuálním světě je to jednoduché. Je skvělé, že si celou situaci uvědomuješ, dokázala ses s ní svěřit a přemýšlíš o budoucnosti. Píšeš, že jsi s virtuálními kamarády přestala komunikovat. I to je řešení. Kdyby tě to ale přeci jenom trápilo, seber všechnu odvahu a napiš jim pravdu. Uvidíš, třeba najdeš pochopení. A kdyby ne, je to jedno, ať si myslí, co chtějí. Co se týká tvých kamarádek, píšeš, že jsou dobré – a to je výborné. Protože nezáleží na kvantitě přátel, ale na kvalitě. Věřím, že na střední na tebe čekají nová kamarádství a přátelství. A budou o to opravdovější, o co ty budeš upřímnější. Věř mi. Mourrison
