Zemřel mi praděda a mám výčitky, že jsem mu ještě nenapsala

Zemřel mi praděda a mám výčitky, že...

Ahoj Mourri, prosím, ráda bych ti něco napsala. Dnes mi zemřel můj praděda, a já jsem hrozně smutná. Jednak mi to vyvolalo vzpomínky na dobu, když mi bylo šest a zemřel mi děda. Tehdy jsem měla spoustu nápadů, jak rozveselit babičku nebo vzbudit dědu. Poslední dobou jsem kvůli tomu plakala. Vlastně poslední rok brečím mnohem častěji - to nic. Ale hlavně, měla jsem ho vždycky ráda, ale poslední dobou mi babička hodně vyprávěla, jak jim nikdy nic nedopřál, hlavně prababičce. Já ho měla vždycky ráda, ale tohle mě naštvalo, tak jsem si řekla, že mu (jenom!) protentokrát nepošlu přání k Velikonocům. Nemohla jsem tušit, že už mu jiné nepošlu. Ale teď, jak jsme si o něm povídali, zase jsem na něj získala stejný pohled jako vždycky. Hrozně moc toho lituji a vyčítám si to. Prosím, řekneš mi k tomu něco? Moc ti děkuji, Květuš.

Odpověď

Ahoj Květuš, moc ti děkuji za upřímný dopis. Je mi líto, že pradědeček zemřel, ale věřím, že žil hezký, pestrý a dlouhý život. To, že pláčeš poslední dobou častěji, slýchávám od holek a kluků často. Prožíváme těžkou dobu – covid, válka na Ukrajině, nestabilní ekonomická situace – a ať se nám to líbí nebo ne, energie v celé společnosti je hodně negativní, frustrující a těžká. Dospělí mají obavu ze zdražování, nemocí, války a jejich strachy se přenášejí i na vás – kluky a holky. Pokud to jenom trochu půjde, klidně breč – pláč je velká očista. Také buď hodně venku – na vzduchu, slunci. A teď k tvým výčitkám svědomí. Věřím, že jsi měla pradědečka ráda, chovala ses k němu hezky a to je ze všeho nejdůležitější. Víc, než že jsi mu neposlala velikonoční pozdrav. Jestli chceš, můžeš mu ho napsat dodatečně, i to, jak tě to mrzí, jak moc ho máš ráda a na co nejraději vzpomínáš a klidně ho pošli někde po vodě. Nejen že se ze svých emocí vypíšeš, ale ještě se ti uleví a já věřím, že ho pradědeček bude „vnímat“. Mourrison

Umřel mi tatínek

Umřel mně děda a nevím, jestli to zvládnu

Sdílej

3. května 2022

Cítím se jako kluk v holčičím těle a bojím se, že to rodina nepřijme

Ahoj, je mi 12 a cítím se jako kluk v holčičím těle, vnímám to už dlouho, ale teprve asi před 2 roky jsem zjistil, co je vůbec transgender, mám vlasy na krátko a oblíkám se jako kluk, když mě někdo osloví v mužském rodě, je mi to příjemné a když naopak v ženském tak ne, je mi nepříjemně v těle, co teď mám hlavně kvůli prsům, chci to říct rodině, ale nevím jak, a bojím se, že mě nepřijmou, co mám dělat?