Teorie Sněhové koule není naše redakční nadsázka, ale název vědecké teorie. Předpokládá, že v geologickém období kryogénu (před 720 až 635 miliony lety) došlo k extrémnímu snížení teplot a největšímu zalednění v celé historii planety.
Její průměrná teplota, která se dnes pohybuje mezi 14 a 15 °C, se snížila na –30 až –40 °C. Celý povrch Země nebo alespoň jeho naprostá většina se ocitl pod stovky metrů až víc než kilometr tlustým příkrovem ledovců.
Proč planeta Země zamrzla?
Tady je na místě poznamenat, že na teorii Sněhové koule (Snowball Earth) v odborných kruzích nepanuje úplná shoda. Výsledků vědeckých studií v její prospěch nicméně přibývá. V roce 2025 také vědci z několika amerických univerzit přišli s novým vysvětlením, proč na Sněhovou kouli vůbec došlo.
Příčinou měla být kombinace už tak chladného klimatu a masivní vulkanické aktivity v oblasti dnešního severu Kanady. Prach ze sopečných výbuchů odstínil sluneční paprsky, led a sníh je odrážely zpět do vesmíru ještě dřív, než stačily ohřát povrch planety. Země na desítky milionů let zamrzla.
Klimatické cykly pod ledem
Jiná letošní studie však ukázala, že ani v nejchladnějším období Sněhové koule nebyla naše Země úplně ochromená. Až dosud se předpokládalo, že ledový příkrov téměř úplně zabránil interakcím mezi atmosférou a oceánem, v důsledku čehož přestaly existovat klimatické cykly.
V odborném časopise Earth and Planetary Science Letters doktorka Chloe Griffinová z britské Southamptonské univerzity a její kolegové dokazují, že minimálně část období Sněhové koule vykazovalo klima známky podobné variability, jakou vykazují současné klimatické cykly.
Důkazy ze skotských hornin
Přelomový pohled na klima v období Sněhové koule přineslo zkoumání vrstevnatých hornin ze skotského souostroví Garvellach. Mikroskopická analýza ukázala, že sedimentární vrstvy pravděpodobně vznikly sezonními cykly mrznutí a tání v hluboké vodě ukryté pod vrstvou ledu. Statistické hodnocení změn v tloušťce vrstev přineslo překvapivý výsledek.
„Našli jsme jasné důkazy o opakujících se klimatických cyklech, které probíhaly každých několik let až desetiletí,“ říká doktorka Griffinová. „Některé z nich se velmi podobají moderním klimatickým vzorcům, jako jsou oscilace podobné El Niño a sluneční cykly.“
Jak vznikla rozbředlá koule?
Jak je možné, že na Sněhové kouli zůstaly zachovány klimatické cykly, vysvětluje matematický model. Oceán kompletně „zapečetěný“ pod ledem by většinu kolísání klimatu potlačil. I malá nezamrzlá plocha oceánu (okolo 15 %) by ale stačila k jejich zachování. Klimatická variabilita však byla během období Sněhové koule spíš výjimečná.
„To, co zde vidíme, je pravděpodobně krátkodobé narušení, trvající tisíce let, na pozadí jinak hluboce zamrzlé planety,“ vysvětluje spoluautor studie profesor Thomas Gernon. Podporuje to scénář, ve kterém byl stav Sněhové koule přerušován intervaly „rozbředlé koule“ nebo rozsáhlejšími stavy „vodního pásu“, kdy se objevovaly malé plochy otevřeného oceánu.
Proč zase roztála?
Za co vděčíme skleníkovým plynům
Za to, že nežijeme na Sněhové kouli ještě dnes, vděčíme skleníkovým plynům. Vyšší zelené rostliny v období kryogénu ještě neexistovaly, řasy už ano, ale ani ty v podmínkách Sněhové koule dvakrát neprosperovaly.
Oxid uhličitý, který se uvolňoval při dalších sopečných erupcích, se tak neměl kde ukládat (připomeňme, že rostliny při fotosyntéze využívají vzdušný CO2 jako zdroj uhlíku). Pozvolna se hromadil v atmosféře, až po desítkách milionů let vyvolal mohutný skleníkový efekt, který přinesl dramatické oteplení. Po kryogénu následovalo jedno z nejteplejších období v historii Země, která opět vypadala jako modrá koule (ve skutečnosti je to elipsoid).
