Mravencojed žíhaný obýval kdysi celý jih Austrálie. Dnes přežívá posledních asi 2000 jedinců na dvou malých lokalitách v jihozápadní Austrálii a v několika oplocených rezervacích. Za jejich úbytek mohou kromě ztráty životního prostředí především nepůvodní šelmy – lišky a zdivočelé domácí kočky.
Draví vačnatci
K těmto nepřátelům se ale v posledních letech přidal další problém. A tím je globální oteplování. Mravencojedi patří do příbuzenstva dravých vačnatců, jako jsou tasmánští čerti, kunovci či vakorejsci. Na rozdíl od svých příbuzných ale nejsou noční, jsou aktivní ve dne. To je pro ně nutné kvůli jejich potravní specializaci. Živí se totiž termity, kteří své úkryty v hlubinách termitišť opouštějí za slunných dní.
Mravencojedi mají izolační srst, ale...
Původní strategie mravencojedů, jak regulovat tělesnou teplotu, byla jednoduchá. Za chladnějších dnů zježili srst, aby umožnili slunečním paprskům přístup k pokožce. Naopak za horka srst přitáhli k tělu a vytvořili tak izolační vrstvu, která sluneční záření zadržovala. Jak ale teploty v souvislosti s oteplováním stoupají, trik se srstí přestává fungovat. Mravencojedi se stále častěji musí ukrývat před sluncem a vyhledávat stinná místa.
Infračervené natáčení
Aby se mravencojed uživil svou drobnou kořistí, musí se krmit prakticky celý den. Pokud se musí ukrývat před sluncem, na hledání potravy mu zbývá méně času. Zvýšené teploty prostředí tak omezují jeho denní aktivitu – jak moc, to zkoumali nedávno vědci z několika australských univerzit. Použili přitom zcela novou metodu. Natočili infračervenou kamerou pohyb přibližně padesáti mravencojedů obývajících lesy západní Austrálie. Současně měřili teplotu okolního prostředí.
Jen 10 minut!
Měření ukázalo, že stačí desetiminutový pobyt na přímém slunci, aby se mravencojed přehřál na kritickou teplotu vyšší než 40 °C! Aby přežil, musí hledat chladnější prostředí. Během nejteplejších hodin dne mu přitom nestačí přejít do stínu, protože i tady ho zahřívá příliš teplý okolní vzduch a teplo vyzařované z půdy. Mravencojed tak musí přerušit hledání potravy a ukrýt se ve vhodném podzemním úkrytu. Kde ovšem žádné termity neuloví.
Poslední kapka?
Pro vědce je toto zjištění varující – oteplování může být tou příslovečnou poslední kapkou, která již tak ohrožené vačnatce může vyhubit zcela. Přesto mohou výsledky výzkumu pomoci. Již několik let probíhá vypouštění mravencojedů na vhodná místa, kde byly vyhubeny nepůvodní šelmy. Nyní je jasné, že kromě eliminace lišek a koček bude nutné přihlížet také k teplotním podmínkám prostředí – vybírat pro reintrodukci přirozeně chladná místa, kde mravencojedům nebude hrozit přehřívání.
---
Mravencojed mravence nejí!
Mravencojed žíhaný (Myrmecobius fasciatus) je známý také pod domorodým jménem numbat. Navzdory svému pojmenování (českému i latinskému) se živí termity, zatímco mravenci se v jeho stravě téměř nevyskytují. Aby se uživil, musí dospělý jedinec spořádat denně až 20 tisíc termitů. Jako většina podobných (ale nepříbuzných) savců, kteří se živí stejnou stravou, je loví za pomoci dlouhého lepkavého jazyka.
