Mravencojed žíhaný obýval kdysi celý jih Austrálie. Dnes přežívá posledních asi 2000 jedinců na dvou malých lokalitách v jihozápadní Austrálii a v několika oplocených rezervacích. Za jejich úbytek mohou kromě ztráty životního prostředí především nepůvodní šelmy – lišky a zdivočelé domácí kočky.
Draví vačnatci
K těmto nepřátelům se ale v posledních letech přidal další problém. A tím je globální oteplování. Mravencojedi patří do příbuzenstva dravých vačnatců, jako jsou tasmánští čerti, kunovci či vakorejsci. Na rozdíl od svých příbuzných ale nejsou noční, jsou aktivní ve dne. To je pro ně nutné kvůli jejich potravní specializaci. Živí se totiž termity, kteří své úkryty v hlubinách termitišť opouštějí za slunných dní.
Mravencojedi mají izolační srst, ale...
Původní strategie mravencojedů, jak regulovat tělesnou teplotu, byla jednoduchá. Za chladnějších dnů zježili srst, aby umožnili slunečním paprskům přístup k pokožce. Naopak za horka srst přitáhli k tělu a vytvořili tak izolační vrstvu, která sluneční záření zadržovala. Jak ale teploty v souvislosti s oteplováním stoupají, trik se srstí přestává fungovat. Mravencojedi se stále častěji musí ukrývat před sluncem a vyhledávat stinná místa.
Infračervené natáčení
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
