Pokud jste už něco zaslechli o australské megafauně – tedy velkých až obřích zvířatech, jejichž naprostá většina vymřela záhy po příchodu lidí – nejspíš jste slyšeli i jméno Diprotodon. Největší známý vačnatec, obří vombat velký jako hroch. Velikosti hrocha diprotodon skutečně dosahoval, ale s tím obřím vombatem už to tak docela neplatí. Tenhle titul totiž patří někomu jinému.
Hroch je velké prase?
Diprotodon byl totiž jen vzdáleným příbuzným dnešních vombatů (z nichž jednoho můžete vidět i v pražské zoologické zahradě). Je to podobné, jako byste tvrdili, že hroch je velké prase, říká k tomu profesor Julien Louys z australské Griffith University. Skuteční obří vombati existovali také – potíž je jen v tom, že nálezy jejich kostí jsou mnohem vzácnější než nálezy diprotodonů.
Z toho mála, co zatím víme, se zdá, že pravěká Austrálie byla domovem dvou až tří rodů skutečných obřích vombatů. Za obřího vombata se přitom považuje takový, který váží víc než 70 kg.
Jediná lebka
Nejméně známý z obřích vombatů dostal jméno Ramsayia. Ačkoli byl jeho rod popsán už na konci 19. století, bylo těžké říci, jak vlastně vypadal. Vše, co měli vědci k dispozici, bylo jen pár stoliček a úlomků čelistí.
Krátce po roce 2000 však došlo k nečekanému nálezu částečně pohřbené, ale téměř kompletní lebky a dolní čelisti blíže neurčeného obřího vombata v jeskyni Rockhampton v Queenslandu. Na vysvobození lebky z okolní horniny a její analýzu došlo až nyní pod vedením profesora Louyse. Jeho tým zjistil, že lebka je 80 tisíc let stará a patří obřímu vombatovi druhu Ramsayia magna.
Vombat s kulatou hlavou
Z tvaru lebky vyplývá, že obří vombat měl výrazně zakulacenou hlavu s mohutnými žvýkacími svaly, díky nimž mohly jeho čelisti zpracovávat tvrdý rostlinný materiál. A že podobně jako u dnešních vombatů byl i jeho čenich velký a masitý. Tělesnou hmotnost vědci odhadují na přibližně 100 kg. Požadavky na obřího vombata tak Ramsayia magna splňuje, zároveň byl ale výrazně menší než největší známý obří vombat – až 600 kg těžký Phascolonus gigas.
Každý jinou potravu
Gigantismus podle vědců vznikl v linii pravých vombatů jen jednou, u společného předka všech obřích druhů. Ti nejprve dosáhli obří velikosti a teprve poté se z nich začali stávat potravní specialisté, kteří se živili odlišnými druhy rostlinné potravy.
Vzdálení příbuzní vombatů:
Podřád Vombatiformes zahrnuje několik čeledí. Praví vombati tvoří jednu z nich, zatímco vombatům podobní diprotodoni patří do druhé. Další čeledi pak představují žijící koalové, ale také vymřelí vačnatí tapíři a vačnatí lvi.
Diprotodon
Největší známý vačnatec, který vyhynul před 40 tisíci lety. Nejmohutnější jedinci vážili téměř tři tuny a dorůstali do délky tří metrů. Diprotodon byl býložravec, který se živil především kůrou stromů a kořínky, které vyhrabával silnými drápy.
Vačnatý tapír
Jako kůň velký a možná až tunu vážící Palorchestes měl podobně jako tapíři krátký chobot. Živil se kůrou stromů, kterou strhával z kmenů dlouhými drápy. Vyhynul asi před 11 tisíci lety.
Vačnatý lev
Dravý vačnatec Thylacoleo carnifex vyhynul před 46 tisíci lety. Byl velký asi jako lvice a jako jediný známý vačnatec měl zatažitelné drápy. Svou kořist nezabíjel špičáky jako dnešní šelmy, ale mohutnými řezáky. Pravděpodobně byl lovcem specializovaným na velká zvířata, jako byli diprotodoni.
