Milý Mourrisone, jsem strašně, strašně zamilovaná do jednoho kluka, který to neví a možná má dokonce holku nebo minimálně hodně blízkou kamarádku. Jenže ho skoro vůbec nevidím a za chvíli mi z života zmizí úplně. Tak strašně moc bych se s ním chtěla aspoň skamarádit, abych měla důvod s ním udržovat kontakt i po škole, jenže ho vůbec nepotkávám, jen ho občas zahlédnu. Chvilku jsme si psali (spíš zdvořilostně), ale spíš jsem se ztrapnila a myslím, že nemá smysl mu dál psát, když mě nezná osobně. Vím, co dělat, kdybych ho potkala - jenže ho nedokážu oslovit před lidmi a šance, že na něj narazím o samotě a navíc bude čas si povídat, mi přijde mizivá. Neuběhne jediný den, kdy bych na něj nemyslela. Jsem zoufalá a nevím, jak se toho zbavit. Prosím, prosím, poraď mi. Už to nezvládám. J.