Už to nevydržím

Milý Mourrisone, na začátku bych tě chtěla poprosit, abys tenhle dopis (pokud tě nějak moc nezaujme) nikam nedával, dole máš kratší dopis, který je určený i k tomu. Asi od 3. třídy mám občas chvilku, kdy je mi hodně smutno (často se i rozbrečím). Vzpomenu si na nějakou událost a jsem z toho smutná (často to je spíš veselý). Kamarádka říká, že bych měla navštívit psychiatra, já si to myslím taky, ale nechci s tím obtěžovat rodiče, navíc to vím jen já moje 2 kamarádky a teď ty (rodiče ne). Tohle bych vydržela, ale poslední dobou (cca 3 měsíce) jsem neustále smutná (ne z něčeho určitého, ale moje normální nálada je smutek), bolí mě hlava, chce se mi spát (spím každý den dost dlouho), nic nechci dělat a jsem prostě smutná (v druhém dopise ti píšu, že mě baví vtipy, ale moc mě nerozveselí, i když jsou dobrý). Nepřipadá mi to jako deprese, ani jako přechodný splín. Kdybys věděl, jak mi pomoct, nebo na koho se obrátit, odpověz prosím obratem. Předem děkuji za odpověď. P.S.: Neposílám adresu, protože jsem jen ráda za odpověď a už to nevydržím.

Odpověď

Milý anonyme, vím, že ses mi pod dopis podepsal, ale abych ti mohl odpovědět, neuvedl jsem tvoje jméno a vymazal, jak si starý. Tak doufám, že si dopis poznáš. Být dlouhodobě smutný není nejen zdravé, ale hlavně to je vyčerpávající. Konec konců sám píšeš, že dlouho spíš. Příčin může být několik, nastupuje u tebe puberta, takže nastává i hormonální rozkolísanost, která má za následek rychlé změny nálad (jsme šťastní a během pěti minut neskutečně nešťastní nebo vzteklí a nevíme proč). Ale když smutek přetrvává hodně dlouho, může jít i o nějaký druh úzkosti (opravdu nemusí jít hned o depresi), se kterou by ti dětský psycholog nebo psychiatr uměl poradit. Nestyď se a klidně za ním (s maminkou nebo tatínkem) zajdi. V našem podvědomí mohou být ukryté události, které se nám v určitém věky nevybaví formou vzpomínek, ale třeba formou smutku, nevysvětlitelné zlosti nebo nemoci. Opravdu nic neodkládej, čím dříve se poradíš, tím dříve ti bude lépe. Mourrison

Můj brácha je čím dál víc protivnější >

Asi mám deprese >

Mám velké deprese a chci zemřít >

Sdílej
 
 

Jak se ubránit počítači

Ahoj Mourrisone, jsem posedlý počítačem a moje holka Emilka si na to stěžuje. Plus poznámka: když já na počítač nechci, tak mě to pořád láká. Prosím, pomůžeš mi zabránit počítačům? Předem děkuji. Kája, 8 let

Chtěla bych se stát herečkou

Nevím, jestli se můžu stát herečkou. Ahoj Mourrisone. Chtěla bych se stát herečkou, protože mě vždycky bavily filmy nebo seriály a přála bych si taky v nějakém filmu zahrát. Až na to, že jsem introvert a rodiče si myslí, že to není pro mě. Taky se bojím toho, když budu hrát (záporáckou, zlou) roli, že mě lidi nebudou mít v reálném světě rádi. Chci jít na gympl a když budu chodit do dramaťáku, tak bych chtěla zkusit jít na nějaký konkurz už dříve. Nevím si rady, jestli mi to rodiče povolí a jak toho všeho docílit. Verča, 14 let

Spolužák mě pořád bouchá

Milý Mourrisone, jeden spolužák mě pořád otravuje, např. mě bouchá, co mu mám říct? A ještě nemám kamarády, bojím se děti oslovit. Jak se skamarádit?

Mourrisonova poradna: Chtěl bych, aby táta přestal kouřit

Ahoj Mourrisone, můj táta strašně moc kouří, skoro krabičku denně. Mám o něj hrozný strach, aby neumřel. Už několikrát mi slíbil, že přestane, ale nikdy to nedodržel. Poradíš mi, jak ho má přinutit? Děkuju, Fanda.

Jak se stát policistkou?

Jak se stát policistkou? Katka 16 let

Mám ADHD

Ahoj Mourrisone, mám ADHD. Moc nevím, jak to říct, ale jsem holka a chovám se na holku hodně divně. Je mi 13 a chodím do sekundy osmiletého gymnázia. Dostala jsem se sem bez „odlehčení" a nemám žádné „odlehčení" ani v rámci výuky, a nikdy jsem neměla. Na základce to ještě šlo, učení mi problémy nikdy nedělalo a většinou mě bavilo a minusové body za chování jsem se nějak vyspravila soutěžemi. Teď už to je větší problém, některé učení mě fakt nebaví a já jsem schopná uprostřed hodiny třeba vyskočit nebo převrhnout lavici. Nevydržím dávat pozor a pak mám problém. Nedokážu mluvit před tabulí, já vím, co chci říct, ale ono to prostě nejde. Extrémní potíže mi dělají jazyky, kromě angličtiny. Třeba jsme psali matematickou olympiádu, mě to nebavilo, a tak jsem kopla spolužačku. Když hraju videohru a prohraju, prostě hodím telefon na zem. Jsem extrémně ukecaná a snadno se naštvu/rozbrečím. Hlavně rozbrečím, třeba o němčině, něco špatně napíšu na tabuli, vůbec mi na tom ale nezáleží, ale stejnak se rozbrečím. Když se nudím, což se děje často hrozně se naštvu. O přestávkách většinou skáču nebo běhám, na základce jsem se prala a ze školky mě vyhodily. Na učení doma se nedokážu soustředit a někdy třeba i 30 minut chodím dokola ve svém pokoji (místo učení). Zatímco tohle píšu, kopu nohama do stěny. Když se snažím zůstat v klidu, pro změnu se nesoustředím. Ti, co mají ADHD, to pochopí. Léky neberu, buď po nich zvracím nebo nezaberou, dělala jsem několik programů (jako několika týdenních cvičení), ale zabralo to maximálně na 2 týdny. Můj 8letý bratr má taky ADHD a my se prostě nedohodneme, pořád se mlátíme a nesneseme se (ADHD měl můj taťka, ale babička to tajila, protože se bála, že by ho zavřeli do ústavu). Spolužákům jsem to radši neřekla, myslím, že ale většina ví, že mám nějakou poruchu, většina lidí nevydrží 45 minut se houpat na židli. Ke konci roku na základce se nějak uklízely žákovský karty a někdo si našel moji kartu a teď si mě celý ročník pamatuje jako „tu postiženou“. Když se mě zastala učitelka, měli mě všichni za šprta a šplhouna. Já se tam fakt nechci vrátit. U nás ve třídě funguju jako takovej třídní bavič. Když se naštvu, úplně přestanu myslet, ty uklidňující triky nefungují, občas mě prostě musí přidržet na zemi, abych se s někým nezačala prát. Chodím na volejbal, běhám a plavu, ale to nepomáhá, jediný způsob, jak si napíšu úkoly je, když mamka sedí vedle mě a hlídá mě. Asi tak se má moje situace. Potřebovala bych si promluvit s někým mého věku, kdo mi rozumí. A trochu se bojím, co budu dělat v životě, jestli se nestane zázrak. Díky moc za odpověď, doufám, že to pochopíš, holka, 13 let.

Mám pít hodně mléka?

Ahoj Mourrisone. Mám moc rád mléko a maminka říká, že je moc zdravé a měl bych ho pít. Tatínek zase říká, že mléko pro tak starého kluka, jako jsem já, není zdravé a že ho už nepotřebuji. Komu mám věřit? Moc díky za odpověď. Bořek, 10 let

Mourrisonova poradna: Ještě nikdy jsem neměl vztah

Dobrý den, líbí se mi jedna holka a já se líbím jí, chce se mnou chodit, ale já jsem doposud s žádnou holkou nechodil a tak nevím, jak se k ní mám chovat. Předem děkuji za radu. Jakub, 11 let

Líbí se mi, ale stydím se

Ahoj Mourrisone, Líbí se mi jedna holka, ale stydím se použít tvoje rady. Jsem totiž dost stydlivý. I ona. Anonym

Jsem něco méně než ostatní?

Ahoj Mourrisone. Připadám si tak hloupá. Nejde mi škola, když se učím, tak je pro mě obtížné, abych se to naučila a stejně mám několikrát z testu špatnou známku. Když se o něčem s někým bavím, tak mi nějaké věci dojdou později. Taky, když třeba něco procvičujeme v matice, tak najednou vím, jak se to počítá, ale na druhý den to zapomenu. A vlastně u hodně věcí mi trvá, než najdu správnou odpověď. Ráda čtu (přečtu tak 1-2 kapitoly za den, asi to není moc, ale taky záleží, kolik mám času, to potom můžu přečíst i více), ale přitom nemám dobrou slovní zásobu, přitom mám okolo sebe lidi, kteří vůbec nečtou, nebo opravdu málo (třeba za půl roku jednu knížku) a mají mnohem lepší slovní zásobu. Připadám si hloupě. A už přemýšlím, na jakou střední, ale mám strach, že když to bude hotelovka, že se mi někdo bude smát, nebo mě automaticky bude považovat za tu špatnější a hloupější... Co si o tom myslíš? Je v pohodě, že můžu být tak hloupá? A nebudu za hloupou, když budu na hotelovce? Nebudou mě někteří lidi brát za něco míň? Terka