Odpověď

Ahoj Jirko, děkuji ti za upřímný a otevřený dopis. Důvodů k tvému smutku může být opravdu hodně. První, co mě napadá je doba, kterou teď všichni prožíváme. Už rok nežijeme tak, jak jsme byli celý svůj život zvyklí. Nikdo a nic nás na pandemii koronaviru nepřipravilo a my se musíme učit žít víc sami se sebou a ve větší izolaci. Není tajemství, že hodně holek a kluků (ale i dospělých) prožívá v současné době úzkosti nebo dokonce deprese. Jsou smutní, do ničeho se jim nechce, jsou unavení, nesoustředění, bez zájmu o cokoli a podobně. V takovém případě je dobré si popovídat třeba se školním psychologem (alespoň mu napsat). Také jsi už pravděpodobně ve věku, kdy u tebe nastupuje (nebo už nastoupila) puberta, a v té je život opravdu jako na houpačce. Štěstí a smutek se mění během minuty. Zkus často dělat to, co tě baví a při čem se cítíš spokojený a šťastný. Kdyby to delší dobu nešlo, neboj se oslovit již zmíněného školního psychologa. Mourrison

Jsem pořád smutný

Můj pejsek je pořád smutný