Odpověď

Ahoj X, hned v úvodu ti musím říct, že naprosto žádný pocit ani emoce, kterou cítíš a prožíváš, nejsou divné. Každý z nás jsme originál a každý z nás máme jiné potřeby.

A to platí i o hlídání si tzv. hranice osobního prostoru, osobní zóny, kam pouštíme jen málokoho. Pro někoho je naprosto nepřijatelné do tohoto prostoru někoho pustit – třeba i maminku nebo tatínka, a neznamená to, že bychom je nemilovali.

Navíc my, jako národ, časté objímání ani nemáme „v krvi“. Jsme spíše odtažití, nedůvěřiví a trvá nám delší dobu, než si někoho tzv. „pustíme k tělu“. Tento zvyk k nám přišel z jiných zemí – objímání, pusinkování „cizích“ lidí a ne každému je to příjemné.

Takže to shrnu – to, že se nechceš objímat, není divné. Když k takové situaci dojte, obrať to v legraci – např. „Jenom žádné objímání!“ nebo „Bacha, já nejsem objímací typ!“ Mourrison

Hrozně se stydím

Poslali mě k psychologovi a já se za to stydím