Po dlouhých čtrnácti letech se v Zoo Děčín narodila mláďata prasat visajanských. Když v roce 2011 přivezla děčínská zoo do Česka tento druh vzácných prasat ze Zoo Rotterdam, stala se nejen první, která je u nás začala chovat, ale o rok později také první, která je v rámci českých a slovenských zoologických zahrad rozmnožila.
V současné době už chovají prasata visajanská čtyři české zoologické zahrady, kromě té děčínské také Zoo Ostrava, Zoo Jihlava a Zoo Ústí nad Labem.
„Mláďata se narodila dvě. Jejich pohlaví prozatím neznáme, rodiče si je urputně brání. A protože prasata jsou velmi náchylná na stres, nechceme je prozatím rušit,“ vysvětlil zoolog Petr Haberland v oficiální tiskové zprávě.
Nyní jsou selatům necelé tři týdny. Vloni zoo oživila chov tohoto druhu prasat dovezením nového chovného páru, třináctiletý samec přišel z Berlína, ale narodil se v Antverpách, čtyřletá bachyně je odchovem Zoo Jihlava.
Proč jsou prasata visajanská ze Zoo Děčín tak vzácná?
Tento druh prasete žije pouze na Visayských ostrovech, které jsou součástí Filipín – je tedy zdejším endemitem. Obývá tu lesní biotopy ve výškách nad 800 m. „V Zoo Děčín chováme poddruh prase visajanské negroské (Sus cebifrons negrinus), které se vyskytuje pouze na ostrovech Negros a Panay,“ vysvětluje zoolog.
V červeném seznamu IUCN je prase visajanské zařazeno do kategorie druh kriticky ohrožený vyhynutím, protože v přírodě rychle mizí následkem masivního odlesňování, lovu a prasečího moru.
Prasata visajanská v děčínské zoo mají dvě mláďata • Zdroj: Alena Houšková
Dospělá prasata visajanská uchvátí na první pohled mohutnou hřívou a především chomáčem prodloužené srsti na temeni hlavy, kterou se pyšní samci v době rozmnožování. Ve volné přírodě se prase visajanské sdružuje do menších sociálních skupinek od tří do dvanácti zvířat.
Jako většina druhů prasat je i prase visajanské všežravé. „Visajanská selata ale nejsou jediná, která lze v současné době v děčínské zoo spatřit. Obdivovat můžete i čtyři pruhovaná mláďata prasat divokých v Expozici Českosaského Švýcarska, která jsou necelé dva měsíce stará,“ uzavřel Petr Haberland.
