Kočka nebo ocelot slaništní? Obdivujte nová mláďata v Zoo Olomouc
Ocelot slaništní, známý také jako kočka slaništní, je sice velký jako obyčejná domácí kočka, ale na první pohled je zřejmé, že jde o divokou šelmu. A právě tato jihoamerická kočka dělá radost olomouckým chovatelům – narodila se jí dvě koťata. Návštěvníci už je mohou spatřit, ale není to snadné, matka je pečlivě střeží. Ocelota slaništního chová olomoucká zahrada od roku 2019. A za tu dobu již odchovala tři mláďata. Nedávno narozená dvojčata nyní zvýšila jejich počet na pět.
„Jakmile umístíme ta z předchozího vrhu do jiného chovu, vždy už se těšíme na další. U této kočky se nám prozatím podařilo odchovat pět mláďat, z nichž dvě jsou z tohoto léta. Pakliže budou mít návštěvníci štěstí, mají možnost je spatřit. Nicméně je pravda, že si je matka velice bedlivě střeží a spatřit je, se rovná spíše náhodě než běžné situaci. Koťata ale v péči matky prospívají velmi dobře,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková.
Jihoamerický ocelot je doma ve vodě i v korunách stromů
Ocelot slaništní (Leopardus geoffroyi) je spolu s pumou nejjižněji žijící kočkovitou šelmou. Jeho areál výskytu sahá od oblastí Uruguaye a Paraguaye, Rio Grande v Brazílii a jižní Bolívie přes Chile a Argentinu až k Magellanově průlivu. Obývá zde husté lesy nebo křovinaté oblasti.
Je to samotářská šelma s převážně noční aktivitou, žijící skrytým způsobem života. Výborně plave a šplhá, což částečně určuje i skladbu jejího jídelníčku. Loví ptáky, ryby, hlodavce, ještěrky a hmyz. Ve větvích stromů spí a dokonce se i páří. Dvě až tři koťata přicházejí na svět v podzemním doupěti, po osmi dnech otvírají oči, v šesti týdnech věku už skvěle šplhají a v osmi měsících jsou samostatná.
Divoké šelmy: Ani nelegální lov ocelota nevyhubil
V 80. letech minulého století, po omezení obchodu s kožešinami jaguára, ocelota a margaye, dramaticky stoupla poptávka po kožešinách ocelota slaništního. Protože je velký přibližně jako domácí kočka, je k výrobě jednoho kabátu potřeba až 25 jeho kůží. Kožešnický průmysl si tak vyžádal desetitisíce ulovených ocelotů. Změnu přinesl až rok 1992, kdy se dostal pod ochranu úmluvy CITES a jeho lov i obchod s jeho kožešinami začal být ilegální.
Přestože ilegální lov dosud pokračuje, podařilo se počty ocelotů ve volné přírodě stabilizovat. Pomohla tomu i skutečnost, že tyto kočky potřebují k životu ve srovnání s jinými druhy velmi malé teritorium, hustota jejich populace je proto neobvykle vysoká. Jejich přesné počty v přírodě sice nejsou známy, ale jde o nejpočetnější malou kočku v Jižní Americe, v červeném seznamu IUCN je proto vedena jako druh málo dotčený.
