Hned dva druhy lemurů přivedly v Zoo Olomouc na svět mláďata – lemur tmavý a v přírodě ohrožený vyhynutím vari černobílý. Jeho mládě je o to vzácnější, že olomoucká zoo je v naší republice jediná, která tento druh pravidelně množí.
Ve volné přírodě obývá vari černobílý pouze ostrov Madagaskar, je tedy madagaskarským endemitem. Většině madagaskarských poloopic kvůli kácení deštných pralesů i úbytku životního prostoru doslova mizí domov před očima a stávají se tak jednou z nejohroženějších skupin primátů na světě.
Vzácné mládě v Zoo Olomouc
A právě vari černobílý, který patří k nejohroženějším, se ze všech unijních zoologických zahrad v naší republice rozmnožuje pravidelně pouze v Zoo Olomouc. O to větší zde panuje nyní radost z narození dalšího mláděte.
„Tentokrát se jedná o jedináčka samičího pohlaví. Oba rodiče, ale i tři sourozenci narození v roce 2024, mu věnují svou péči a mládě nám roste téměř před očima,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková. Olomoucká zahrada chová vari od roku 1990 a na svět v ní přišlo celkem 43 mláďat lemurů.
Vari černobílý: Zahradník Madagaskaru, který staví poloopičí hnízda
Vari černobílý (Varecia variegata) je v červeném seznamu IUCN veden jako druh kriticky ohrožený vyhynutím. Patří mezi největší lemury a ze všech je také nejvíce plodožravý. Díky tomu je velmi důležitým roznašečem semen po pralese, čímž zajišťuje jeho obnovu.
Slouží také jako opylovač květů národního stromu Madagaskaru, ravenaly madagaskarské. Jeho potrava zahrnuje i listy, nektar, semena a dokonce i houby.
Vari černobílý se převážně pohybuje v korunách stromů a je jediným primátem, který si za účelem rozmnožování staví hnízda. V nich ponechává mláďata, která první dva týdny hlídají oba rodiče. Někdy rodí svá mláďata i více samic do jednoho hnízda. Při přesunu je přenášejí v zubech jako kočka. Vari mívá největší počet mláďat ze všech lemurů, obvykle bývají dvě až tři.
Proč se lemurům říká černobílí řvouni?
Staří Římané nazývali duchy zemřelých, kvílejících v podsvětí, „lemuros“. První Francouzi, kteří na Madagaskaru přistáli a uslyšeli naříkavé plačtivé hlasy, připomínající lidský nářek, dali jejím původcům – lemurům – právě toto jméno.
Vari černobílý žije na východní straně ostrova, kde obývá hluboké primární lesy s vysokými stromy. Aktivní je výhradně za denního světla. Každý z nich má typické černobílé zbarvení srsti, které je unikátem, neboť neexistují dva jedinci se stejnou kresbou.
Mládě lemura tmavého je sameček
Kromě vzácného mláděte vari černobílého se mohou návštěvníci Zoo Olomouc těšit v Pavilonu opic i pohledu na mládě lemurů tmavých. A rovnou těch, u nichž odborníci považují samice za jedny z nejkrásněji zbarvených vůbec.
„Díky výraznému pohlavnímu dimorfismu není jeho pohlaví tajemstvím a my tak od první chvíle víme, že se narodil sameček. Na rozdíl od předešlého roku se o něj prozatím starají oba rodiče společně. Mládě si tudíž užívá péče i ze strany otce, což v tomto raném věku není vždy samozřejmostí,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková.
První jedince získala olomoucká zoo v roce 1995 ze Zoo de Doué La Fontaine ve Francii a od té doby se tu narodilo 33 mláďat.
Zajímavosti o lemurech tmavých: Zbarvení a boj s parazity
U lemurů tmavých (Eulemur macaco) se vyskytuje výrazný pohlavní dimorfismus, samci jsou zbarvení sytě černě, zatímco samice jsou hnědavé s bílým břichem a hlavou.
Zajímavostí je, že se mláďata na severní polokouli, tedy i v naší zoo, rodí v jinou roční dobu než na Madagaskaru. Zatímco u nás se rodí vždy na jaře, na Madagaskaru je to na podzim (v tuto dobu tam začíná období dešťů a pro lemury se naskýtá větší pestrost a množství potravy).
Na Madagaskaru obývá lemur tmavý primární a sekundární pralesy na severozápadě ostrova. Vyznačují se soumračnou aktivitou, to znamená, že jsou nejaktivnější časně ráno a pak v podvečer. Během poledne spí někde ve stínu stromů, v zoo se ukrývají v boudičce.
U tohoto druhu lemurů bylo opakovaně pozorováno, že využívají toxický sekret mnohonožek, který si vtírají do srsti. Předpokládá se, že toxiny mají insekticidní účinky a pomáhají lemurům zbavovat se parazitů. Ve skupině spolu komunikují jednak pachovými značkami, vokalizací a také řečí těla.
