Proč si dětský psycholog vzal život?

Ahoj Mourrisone, jsem fakt zvědavý, jak mi na tohle odpovíš. Radíš tu, že když máme nějaké problémy nebo nás něco trápí, tak máme vyhledat školního psychologa. Jenže na internetu jsem četl, že asi před dvěma týdny si jeden dětský psycholog vzal život. Jak mi tohle vysvětlíš?

Odpověď

Milý anonyme,

ano, i ke mně se informace o tom, že si významný a známý dětský psychiatr vzal život, dostala. Je mi to nesmírně moc líto. Tolika lidem pomohl a sám na sebe zapomněl.

I psychologové a psycholožky jsou jenom lidé se svými vlastními starostmi, se svým vlastním trápením, se svými vlastními strachy a možná i se svými vlastními démony. Daleko jednodušší je radit druhým než poradit sám sobě. Navíc každý den se psychologové několik hodin zabývají trápením druhých a já nevěřím, že by to na nich nezanechávalo žádné následky.

Říká se, že každý psycholog by měl mít svého tzv. supervizora (odborného poradce). Zkrátka a dobře, každý psycholog by měl mít svého vlastního psychologa. Člověka, kterému se může svěřit se svým vnitřním světem a pomocí otázek a odpovědí se naučit v něm orientovat. Navíc se musí naučit netrápit se bolestí druhých. Bohužel na to často psychologové zapomínají, nebo si dokonce myslí, že je to ostuda, když neumějí pomoct sami sobě. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Někdy přemýšlím, jestli má cenu žít, potřebuju psychiatra?

Někdy přemýšlím, jestli má cenu žít, potřebuju psychiatra?

Sdílej
 
 

Kamarádi se mě štítí, protože jsme měli doma štěnice

Ahoj Mourrisone, je mi to hrozně blbý ti psát, ale u nás doma se objevily štěnice, dostaly se k nám od sousedů přes stoupačky. Sousedi mají hrozný bordel za dveřma a tak se nedivím, že je tam měli. Jenže to zjistili kamarádi a teď se mnou nechtěj kamarádit.

Táta nechce topit, šetří, ale nám je zima! Má to řešení?

Ahoj Mourri, chtěl bych se ti s něčím postěžovat. Bydlíme s bráchou a s našima v malé vesnici v domku po babičce. Je to tady hezký, ale jenom v létě. V zimě táta nechce moc topit, že prej je to strašně drahý a nám je s bráchou pořád zima. Ani se netěším domů ze školy, protože tam je pořád zima. Máš na to nějaký řešení? Dík, Ivan

Musím pořád hlídat mladší bráchy

Ahoj Mourrisone, už mě to fakt nebaví, máma mi pořád říká, abych hlídal bráchy. Jednomu jsou dva a druhýmu tři. Někdy mi za to máma něco koupí nebo dá peníze, takže to je dobrý, ale jinak mě to štve.

Pořád spím, co se to se mnou děje?

Ahoj Mourris, nevím, co se se mnou děje, ale přijdu ze školy a jdu spát, sotva si udělám úkoly a znovu se mi chce spát. Táta říká, že jsem línej, ale mě se chce fakt furt spát. Co mám dělat?

To mám celý život vydělávat na bydlení?

Ahoj Mourrisone, docela dost se dívám na zprávy a jsem z toho všeho v depkách. Slyším, jak nebudeme mít důchody, že si nemůžeme nikdy ušetřit na vlastní byt, jenom když si vezmeme hypotéku na celý život a že bude jídlo pořád dražší. Když o tom tak přemýšlím, tak to přeci není život, jenom vydělávat na byt a nic jiného. Co si o tom myslíš?

Máma s tátou se na mě nikdy nepřišli podívat na zápas...

Ahoj Mourrisone, mně to sice nevadí, ale představ si to, že máma s tátou se na mě nikdy nepřišli podívat na zápas. Hraju fotbal už dva roky a zatím za mnou chodí jenom děda.

Jsem v devítce a chci na gympl, mám už se učit na přijímačky?

Ahoj Mourrisone, jsem v devítce a chci na gympl nebo na ekonomku. Myslíš, že už bych se měl začít učit na Přijímačky? Alois

Pomoc, je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky!

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych s něčím pomoct. Je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky, no, celkově vidím svět asi jinýma očima než holky v mém věku. Například plno holek se maluje, ale já o to nestojím. Přijde mi, že člověk je nejhezčí takový, jaký je od narození, bez ohledu na to, jestli má nějaké nedokonalosti, nebo tak. Říkám si, proč se asi malují, že by se chtěly líbit lidem, klukům? Však všichni, kteří je mají skutečně rádi je budou mít rádi tak jak tak. Nebo je to tím, že už tak je společnost nastavená a berou to jako samozřejmost? Možná mají nižší sebevědomí, že chtějí skrýt všechny nedokonalosti? Ale to jsem teď odbočila. Dále to je třeba nošení podpatků, přijde jim to hezké a slušné, ale z mého pohledu to škodí zdraví a dá se najít hromada krásných bot i bez podpatků, (a je to i mnohem pohodlnější ;-)). Ale asi nejvíc vnímám nošení podprsenky. Nosím je jen tehdy, když máme tělocvik – kvůli převlékání, a navíc jen sportovní. Jinak běžně chodím bez a nosím trička která nejsou průsvitná, nebo jakkoli jinak nevhodná, ani to není poznat, že podprsenku nemám. Moje otázka zní, jak to vysvětlit mamce, protože i když ví, jaká jsem, přijde mi, že pořád vnitřně tak jako počítá s tím, že budu jako ostatní. Zimní boty mi ukazuje s podpatkem atd. Předem moc děkuji za odpověď a jakékoli rady, Verča, 14 let.

Chtěl bych dál než do Španělska a objevit jinou část světa

Ahoj Mourissone, možná tento dopis bude znít hodně rozmazleně, ale naše rodina si vůbec nevydělává špatně (podle mámy), ale přesto jsme nebyli dál než ve Španělsku. Rodiče nechtějí nikam do exotiky, a proto pořád jezdíme do Španělska. Chtěl bych objevit i jinou část světa než Česko a Španělsko. Poraď mi, jak bych tuto debatu mohl otevřít. Díky Marek, 14 let

Už mám promyšlené, jak se zabít...

Ahoj Mourrisone, píšu do tvojí poradny asi po čtvrté, mám docela hodně problémů, ale vím, že ty poradíš. Je mi 13 a trápí mě tohle: 1. mám starší sestru a připadá mi, že ji rodiče mají raději. Vždycky, když jsme byli mladší a ona něco chtěla, tak to dostala bez problémů, a když jsem chtěla to samé, tak řekli: to chceš jenom proto, že to má ona. Teď když jsme starší, tak zase vždy když přijdu domů, musím dělat svoje i její domácí práce. Např. mě táta pošle do jejího pokoje, abych jí tam uklidila atd. To předchází problému 2. Nemám žádný čas pro sebe ani na učení, kvůli čemuž mám špatné známky, a když už tak se nedokážu soustředit. Myslím si, že mám ADHD (problém číslo 3) a i moje doktorka mi řekla, ať navštívím psychologa, ale moje máma mi nevím, proč řekla, že mě tam brát nebude a ať to neříkám tátovi. Jak asi začínáš tušit, tak tohle bude dlouhá zpráva. Dále 4. Moje rodina věří v islám, ale já si nejsem jistá, jestli věřím. Pokaždé jen předstírám, že se modlím a vyhýbám se tomu, jak jen můžu. Dále, 5. Nejspíš si nepamatuješ, ale psala jsem ti o tom, že se cítím jako náhradní kamarádka pro "Kláru", no a potom se se mnou zase bavila, jenže teď už se chová strašně.... Nevím, jak to říct. Prostě mi chybí ta její stará "verze" a připadám si jako někdo mladší, jako malý děcko, když se chová tak pubertálně. Už zase se baví jen se svojí starou kamarádkou a já to nedávám. To všechno, co jsem ti napsala, vytváří jeden velký problém. Že se sebepoškozuju a chci se zabít. Mám to dokonce i promyšlené. No myslím, že už je to dost dlouhá zpráva takže.... asi ahoj. Tvoje anonymní fanynka (už zase)