Podívej se na video s největším tvorem na Zemi:
Plejtvák obrovský (známý také jako modrá velryba) je největším živočichem, jaký kdy na Zemi žil. I ten největší dosud nalezený dinosaurus Argentinosaurus vážil podle odhadů vědců „pouhých“ 90 tun, zatímco více než třicetimetroví plejtváci (především samice, které jsou větší), mohou vážit až 180 tun.
Posledních 5 tisíc
Ještě koncem 19. století žilo ve světových oceánech přes 200 tisíc plejtváků obrovských. Pak přišli moderně vyzbrojení velrybáři a za necelých sto let přivedli tyto velryby na pokraj vyhynutí. V současné době jich žije posledních pět tisíc. Na jižní polokouli jich zbývá asi 2000, v severoatlantské populaci žije nanejvýš 500 jedinců a přibližně 2500 plejtváků obývá severní část Tichého oceánu.
Lodě vs. velryby
Právě těm severopacifickým věnovali vědci v posledních dvaceti letech největší pozornost. Bylo jim divné, že plejtváci nepřibývají tak rychle, jak předpokládali, přestože se už řadu let neloví a těší se přísné ochraně. Viníka proto bylo nutné hledat jinde. Kromě znečištění vod, hluku, úbytku životního prostředí bylo zjištěno, že největší hrozbu pro plejtváky představuje lodní doprava. Úmrtí plejtváků způsobená srážkou s lodí jsou stále častější.
Pod dohledem satelitu
I když jsou plejtváci po značnou část roku samotářští tuláci, jejich cesty nejsou tak úplně náhodné – migrují po stále stejných trasách a vracejí se na stejná místa. Aby vědci co nejpřesněji zmapovali, kudy se během roku pohybují a kde se v jakém ročním období zdržují, opatřili 171 plejtváků miniaturními satelitními vysílačkami a téměř dvacet let je sledovali.
Zvyk je železná košile
Ukázalo se, že severopacifická populace se v létě shromažďuje v mělkých vodách při kalifornském pobřeží, především u měst San Francisko a Los Angeles. Srovnání dat jednotlivých zvířat prozradilo, že se na tato loviště vracejí prakticky ve stále stejném čase a shodná jsou i místa, kde se sledovaní jedinci zdržují delší dobu.
Video z blízkého setkání s velrybou...
Kde je největší tlačenice
Nejdůležitějším výsledkem celého výzkumu jsou mapy, ze kterých je patrné, kolik velryb se ve které oblasti zdržuje, v jakém období a jak dlouho. Některé oblasti jim slouží jen jako „přechodná či okrajová shromaždiště“ – jejich počty tu nejsou příliš vysoké a často se mění. Ale pak jsou tu oblasti tzv. centrálních zón. To jsou místa, kde se jich na poměrně malém prostoru zdržuje největší počet. A právě tady se objevil hledaný problém.
Loď je silnější
Centrální zóny s nejhustší populací plejtváků totiž protínají hlavní trasy pravidelné lodní dopravy. V hustém lodním provozu je občas těžké vyhnout se zvířeti, které se před lodí náhle vynoří z hlubin, aby se nadechlo. Snadno tak dojde ke kolizi, ze které prakticky vždy vyjde vítězně loď. Vzhledem k celosvětově nízkému počtu plejtváků přitom znamená každý zabitý jedinec ztrátu pro celou jejich populaci. Vědce teď čeká nejdůležitější úkol: Aby byly výsledky výzkumu k něčemu, musí přesvědčit majitele lodních společnosti o nutnosti přeložit nebezpečné lodní trasy do míst, kde se velrybím shromaždištím vyhnou.
