Nejnovější studie vědců ze zoologického institutu v Londýně prokázala, že žraloci mají osobnost. Podobně jako u lidí se skládá z určitých vlastností či chování, jimiž se jednotlivci v rámci druhu od sebe liší. Rozdíly najdete například ve způsobu, jakým zkoumají své okolí, stupněm agresivity, tím, zda jsou odvážní nebo plaší anebo jak komunikují s ostatními jedinci ve svém okolí. Osobnost mají přirozeně i jiná zvířata, třeba pes nebo kočka. Ale dosud nikdy se neprokázalo, že by osobnost mohl mít tak prastarý živočich, jako je žralok.
Pokusné máčky
Výzkumu se (kromě vědců) zúčastnily v zajetí chované mladé máčky skvrnité (Scyliorhinus canicula), malý druh žraloka, který obývá Středozemní moře a severovýchodní oblastí Atlantského oceánu. Není náhoda, že výběr padl právě na máčky. Pro svou nenáročnost a atraktivní vzhled jsou oblíbenými chovanci v mořských akváriích. Vědci sledovali chování a vzájemné vztahy u deseti skupin těchto žraloků, kterým nabídli tři odlišná prostředí. Všichni žraloci během pokusů vystřídali všechna prostředí a navíc se měnilo i složení a velikost jednotlivých skupin.
Společenští i samotáři
Ukázalo se, že jednotliví žraloci mají naprosto odlišný vztah ke svému okolí a ke svým příbuzným. Někteří jedinci byli společenští, bezpečně se cítili jen v blízkosti svých druhů a cíleně se sdružovali do nápadných skupin. Jiní byli naopak plaší samotáři, drželi se v ústraní a snažili se být co nejméně nápadní. Maskovali se a přizpůsobovali své zbarvení štěrku a kamenům na dně nádrže. Podstatné na celé věci je, že se všichni sledovaní žraloci chovali stále stejně bez ohledu na to, jak se prostředí v nádrži změnilo nebo kolik dalších žraloků ji s nimi sdílelo. Jejich chování tedy bylo odrazem jejich osobnosti.
Miliony mrtvých žraloků
Některá sledování se jinde než v zajetí uskutečnit nedají. Řada institucí se ale zabývá sledováním žraloků ve volné přírodě. Zaměřují se hlavně na to, jak žraloky chránit, protože řada druhů už se zařadila mezi ohrožené druhy. Přesto je mnohé rybářské společnosti stále cíleně loví kvůli ploutvím, které jsou považovány za delikatesu. I rybářům, kteří se jejich lovem nezabývají, se tito dravci často zamotávají do sítí. Každoročně takto zahyne až 70 milionů žraloků a podle posledních odhadů klesl jejich počet za posledních 30 let o 90 procent! Ve žraločí populaci je přitom znát každý zabitý jedinec, protože žraloci pozdě dospívají, pomalu se rozmnožují a většinou mají jen nepatrný počet mláďat, která nestačí nahradit úbytek dospělých.
A jen pár lidí
Mimořádnou pozornost věnují zoologové útokům na lidi, které žralokům získávají pověst nebezpečných dravců a tím i řadu nepřátel. Každý útok pečlivě zdokumentují a zpracovávají informace, za jakých okolností k němu došlo a jakým způsobem by bylo možné mu předejít. Paradoxem je, že ačkoliv žraloků výrazně ubylo a jejich úbytek dál pokračuje, útoků na lidi neubývá, spíš naopak. Příčina je jasná – masový nárůst počtu lidí pobývajících v moři a rozvoj vodních sportů v pobřežních vodách. Pokud ale srovnáte počet lidí zabitých žraloky a počet žraloků zabitých lidmi, je výsledné skóre jasně v neprospěch žraloků. Mnohem víc lidí umírá např. na silnicích: Jen na těch českých jich za loňský rok zemřelo 431, zatímco žraloci jich za stejné období zabili na celém světě pouhých 10.
